neděle 31. srpna 2014

Brtě




























Přestože skutečný svět stojí, vypadá a padá pořád stejně, neustále se mění lidský pohled na něj. Zatímco svět planety Země se točí rovnoměrně, svět vaší mysli na cestě dějinami metá kozelce, rejdí a poskakuje, aby se nakonec postavil na hlavu.
Spojnicí mezi neklidným světem vaší mysli a poklidným světem naší planety je krajina. Má totiž paměť, do které se jako letokruhy ukládají zásahy živlů i lidských pseudosvětů. Chcete-li si sáhnout na vesmír, cítit popel pravěké sopky nebo popíjet medovinu s dávnými Germány, hlaďte stromy po kůře, kameny po ohlazených bocích. Rozhlížejte se z návrší a choďte zarostlými úvozy. Potkáte věky světa i pomíjivost mysli.

Celá řada řemesel vázaných na krajinu v posledních staletích zmizela nebo se zásadně změnila. Většinou proto, že nedokázala držet krok s pokrokem. Nejevila se krátkodobě výnosná a tedy nepůsobila dostatečně racionálně. Jedním z nich je brtnictví. To byla tisíce let trvající forma symbiózy mezi vámi lidmi a námi včelami. Z Evropy se vytratila teprve před pár sty lety a teď se (například do Ruska či Polska) pomalu vrací, podobně jako mnohá jiná ohrožená zvířata i řemesla.






Brtnictví není jedním z projevů včelařství. Jde o jiný vztah mezi člověkem a včelou.
Jako včelařství nemusí být jen držení včel v bednách, ani brtnictví nemusí být jen tesání dutin pro včelí roje ve starých stromech. Hranice obou světů je jinde a je mnohem hlubší.
Včelař tvoří shluky včelstev na „stanovištích“, která jsou snadno a rychle dosažitelná. Brtník prochází krajinou, v níž jsou včely záměrně rozptýlené. Zatímco u včelaře často dělí sousední včelstva pouhé centimetry, u brtníka kilometry.
Včelařovy včely žijí nanejvýš půl metru nad zemí, aby se snadno „obsluhovaly“. Brtník k brti šplhá několik metrů vysoko.
Zatímco včelař (z výjimkou klasických košničářů a klátistů) nám diktuje, jakým směrem jak daleko od sebe máme stavět své plásty i kdy se smíme či nesmíme rojit, v brtích stavíme libovolně a když omezený prostor přerosteme, rojíme se volně.
Má to co dělat s dějinami lidstva a jejich stopami ve vás: Zatímco včelař je zemědělec, brtník je sběrač a lovec.

Je tedy včelařství racionální a brtnictví neefektivní a zastaralé?
Biolog Thomas D. Seeley z Univerzity v Cornellu už více než třicet let zkoumá chování včel a publikoval o něm řadu pozoruhodných knih. Pozorováním divoce žijících včelstev i cílenými pokusy se snažil zjistit, jaká místa si včelí roje pro svůj život vybírají, když mají možnost volby. Zjistil, že se usazujeme nejblíže stovky či tisíce metrů od sousedních včel, abychom snížily riziko potravní konkurence a loupeží. Zjistil, že se nejraději zabydlujeme asi devět metrů nad zemí, abychom ztížily přístup predátorům. Zjistil, že nejraději hnízdíme v dutině asi čtyřikrát menší, než je průměrný včelí úl, abychom se mohly snadno a často rojit. A především zjistil, že když žijeme podle svého, jsme schopné přežít bez chemických léčiv či jiných zásahů, které dnešní včelaři považují za nezbytné při tlumení včelích nemocí a které dále snižují kvalitu našeho života i našich produktů. Proto my včely považujeme brtnictví za veskrze racionální činnost. Ne z vašeho staromilství, ne jako skanzen v přírodě. Pro nás, abychom byly i po vás.



























Když teď Ondra Kopička, Vašek Smolík a náš Honza rozvěsili do středočeských lesů brtě, udělali nám tím velkou radost. Děkujeme zvlášť Ondrovi, který sehnal duté dubové špalky a poskytl kamarádům zázemí. A Vaškovi, že ještě nestřelil svý švédský žihadlo, čímž značně usnadnil rozvoz. 











6 komentářů:

  1. Nádhera Nádhera Nádhera!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Výborné s něčím podobným také koketuji, na Šumavě jsem podědil hektar lesa a chtěl bych do něj dát něco na způsob japonského úlu. Ještě by to chtělo navrátit včelu tmavou a bude to dokonalé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to (máš-li tam dost staré stromy) můžeš i i řezat a dlabat, zatímco my zatím jenom přitloukáme a přivazujeme.
      S tou včelou tmavou to nevidím tak jednoduše. Dělíme-li včely podle plemen a podle toho je kastujeme, vytloukáme stále dokola klín klínem. Cennější by bylo radši začít přemýšlet o včelích populacích z hlediska jejich adaptovanosti na místní podmínky. Je to těžší cesta, ale na mnoha místech (včetně Šumavy) stále realizovatelná.
      Včely o tom slíbily někdy napsat.

      Vymazat
    2. Bohužel ten les je prořídlý po Kyrilovi a následné nucené těžbě, aby se zabránilo šíření kůrovce. Ale je tam taková pěkná mýtinka, na které je kamenná mohyla a tam to mám vyhlídnuté pro to stanoviště včel. A japonský úl z nějakých nehoblovaných prken, zvenčí opálen, mě přišla cesta nejmenšího odporu.
      S včelou tmavou to bude horší, protože už asi nikdy nezískáme původní genofond a chápu, že přivést si matku odněkud z Anglie ničemu nepomůže. Tedy usadit tam nějaký místní roj bude asi lepší, tedy pokd to bude roj nějaké místní včely a ne z oddělku přivezeného z Polabí.

      Vymazat
    3. To zní hezky. Ať se daří!

      Vymazat
  3. To je super,držím palce,jen tak dál.Pavel

    OdpovědětVymazat