čtvrtek 6. listopadu 2014

Chcete si také o nějakých včelách myslet, že jsou vaše?



Pak vězte, že nejsou včely jako včely. Lidé, kteří si to samé chtěli myslet před vámi, nám v minulých staletích připravili velké stěhování včelích národů. Několik včelích společenství se při tom kamsi nenávratně poztrácelo, jiná byla prošlechtěna k nepoznání.

Kvůli této důkladné, cílevědomé a usilovné práci vašich předků si nyní můžete myslet, že jsou vaše takové včely, které donedávna žily v zahraničí, nejčastěji ve Slovinsku a v Rakousku. Nebo, lépe řečeno, si to myslet musíte, protože žádné „původní české“ včely už neexistují.

My, včely z jihu, se do jara probouzíme velmi brzy, tvoříme velká včelstva, dokážeme přinést hodně medu a často zapomínáme, že vůbec máme žihadlo. Tyhle výhody pro včelaře ale nejsou zadarmo pro včely. Dílem kvůli změnám naší genetické přirozenosti, dílem kvůli proměně našeho životního prostředí nás v úle neudržíte naživu bez chemických zásahů. Snad existují i výjimky, ale určitě se jednou z nich se svými včelami nestanete dřív, než za sebou budete mít desítky let sžívání.

V soudobém českém včelařství se tyhle otázky teprve začínají řešit a stále více včelařů se zamýšlí nad tím, zdali jim stále sofistikovanější metody včelaření ještě pořád přinášejí stále více užitku, nebo už se zvrátily do neudržitelna. Příznačné je, že zastánci obou názorových (a silně ideologizovaných) proudů často docházejí k principielně stejnému řešení – dovozu exotických včelích plemen.

Včelaři, kteří nás vnímají přede vším ostatním jako továrny na med, včelí často pokušení zkoušet zrzky z Anglie (buckfastské včely), které prý dávají všeho víc. Bohužel to ale neplatí jen pro kila medu a počty dceřinných včelstev, ale také pro včelí nemoci, které pak musí jejich továrníci potírat o to chemičtěji.

A naopak včelaři, kteří včelí pokušení vidět přede vším ostatním škodlivé vlivy člověka na přírodu, hledávají spásu v návratu k „původní“ brunetě (včele tmavé), která prý obývala převážnou část české kotliny před příchodem prvních včelařských věrozvěstů. Problém je v tom, že žádné původní české brunety už neexistují a že se musí dovážet třeba ze Švýcarska nebo Skandinávie, tedy z ještě větší dálky, než se obvykle dovážíme my „nepůvodní“.

Zdá se nám, že obě popsané skupiny včelařů si spletly příčinu a následek. Zapomněly, že označení té které včely přívlastkem je čistě lidský úkon založený na velmi hrubé rozlišovací schopnosti dané velmi malým množstvím vašich vědomostí o nás. Nezačneme se někde cítit doma jen proto, že nám dáte stejné jméno, jaké měly minulé včely. Doma budeme jen tam, kde před námi létaly naše praprababičky.

Náš Honza se proto snaží být trpělivý. Úplně se přestal zabývat přívlastky, které lidé včelám dávají. Mnohem důležitější mu přijde vazba místních včel na svou krajinu, člověka z ní nevyjímaje. Když začínal, neměl po kom včely zdědit. Pořídil proto včely od chovatele, který měl za sebou už mnoho let hledání včel na prvním místě vitálních, životaschopných a samostatných. A až potom také med nosících, méně rojivých a střídmě bodajících. Od té doby už Honza vychází jen z toho, co má ve svých úlech. Za matky další generace vybírá ty z nás, které dokázaly zůstat zdravé i s minimem jeho pomoci, přinesly med pro sebe i pro něj a byly ochotné se rozdělit bez násilných střetů. Díky volnému páření našich dcer s trubci okolních včelařů další generace stále věrněji odrážejí místní krajinu. Začal před pár lety, ale totéž vlastně bude moci říci i až bude starý. Na přírodě je hezké to, že nikdy není hotová.



Jestli je vám naše práce blízká a chcete na ni navázat, pojďte si o nás myslet, že jsme vaše. Nabízíme vám tyhle možnosti:
  • Koupě pětirámkového oddělku v červnu (2015 VYPRODÁNO) – pět plástů s dílem vystavěným převážně na volné stavbě, se zásobami medu a pylu, se spoustou včel a mladou královnou. Oddělek Honza prodává, až když je „zralý“, tedy teprve když víčkujeme první včelí plod nakladený novou matkou. Až tehdy je totiž jistota, že se správně spářila a včelstvo se bude moci rozvíjet. Královnu Honza značí barvou, abyste ji snadno poznali a dali na ni snadněji pozor. A také, abyste věděli, jak je stará. Křídla jí nikdy nestříhá. Rámky máme Langstroth 2/3  nebo Třeboňský úl (39x27,5). Oddělek stojí 2000 korun.
  • Koupě dvoukilového smetence v červenci (2015 VYPRODÁNO) – smetenec vypadá jako včelí roj. Stejně jako v oddělku je v něm rozkladená a označená včelí královna, ale je tam víc včel a naopak žádné včelí dílo se zásobami a miminy. Výhodou je nasypatelnost do jakéhokoli úlu a absence starého včelího díla. Ta je zároveň také nevýhodou. Smetenec totiž musíte okamžitě a hodně krmit, aby si všechno do zimy postavil. Stojí taktéž 2000 korun. 


Pozor, tato edice je silně včelimitovaná.