úterý 1. listopadu 2016
Kupujete med od včelaře?
Stále se setkáváme s lidmi, kteří se domnívají, že když kupují med přímo od včelaře, mají záruku, že dostávají zdravý přírodní produkt. Pokud také znáte někoho, kdo si tohle ještě pořád myslí, poproste ho, ať se podívá na TOHLE VIDEO a zjistí, jak velké rozdíly v přístupu českých včelařů existují a ať se ptá svého včelaře, jakou chemií a v jakých dávkách své včely krmí.
Panu režisérovi Ivo Bystřičanovi děkujeme za nejlepší dokument o českém včelařství, jaký jsme kdy viděly.
pondělí 5. září 2016
Krásy venkova
Dokud jsme v něm nezkusily žít, nebyl pro nás venkov o moc víc než malebná krajina. Žít někde, to ale není jen zaletět se tam podívat a sledovat to z výšky. Žít znamená pracovat i dole na zemi. Něco objevit, pochopit, vybudovat a poznat při tom pozoruhodné tvory. Žít jinde, než jsou na vás zvyklí, pak znamená vletět do místa, o kterém si někdo jiný myslí, že je jeho. A vezměte jed na to, že ho při tom poznáte.
Sotva jsme se na venkově daly do práce, začali se o Honzu zajímat místní včelaři. Teda vlastně ne o něj ani o nás, nýbrž jen o nějaký papír s razítkem. Říkali, že jim ho Honza musí ukázat, ale to nebyla pravda. Honza se samo sebou nedal. Řekl jim, že se změnila doba a že „jejich“ práci teď dělají veterináři. Oni se taky nedali, byli sprostí, křičeli a vyhrožovali paradoxně právě tím, že na Honzu pošlou veterináře. Honza jim řekl, že se na něj těší. Mezi námi: zdálo se mu to mnohem lepší, než kdyby mu veterinář vyhrožoval, že na něj pošle včelaře.
Nejde o nic mimořádného, podobné případy jsou hlášené z celé země a souvisí především se dvěma jevy – obrovským počtem tuzemských včelařů na metr čtvereční a stěhováním minulostí nezatížených včelařů z měst na venkov. Tančívají se při tom slovní tanečky popsané třeba TADY.
A my teď tváří v tvář osobní zkušenosti přemýšlíme, co je za říkanými slovy a proč se s venkovany v názorech míjíme tak dalece. Víme, že hodně zobecňujeme. A taky víme, že i náš názor je ve střetu zájmů. Přesto nám to nedá, abychom se aktéry nesnažily pochopit.
Nejzvláštnější nám přijde, že obě strany sporu by se nejspíš shodly, že jim jde o vládu pořádku, předvídatelných vztahů a platných pravidel. Jenomže obě za stejnými slovy vidí něco jiného, někdy úplně protichůdného. Honza, vychovaný liberální demokracií a anonymním městem, vidí pořádek tam, kde lidé znají a dodržují zákony dané státem. Místní včelaři, formovaní konzervativní totalitou a malou vesnicí vidí pořádek tam, kde rozhodují nepsané osobní vazby a místní autority. Honza si myslí, že dobré vztahy mezi lidmi musí být založené na úctě k psaným pravidlům, svobodě jednotlivce, jeho myšlení, vyjadřování i jednání. Místní včelaři si myslí, že dobré vztahy musí být založené na úctě k autoritám, na dohledu kolektivu a manifestacích jednoty.
Honza se snaží k lidem i krajině přistupovat racionálně, rovnostářsky a nenechat se svazovat emocemi. Místní včelaři naproti tomu jednají pudově, hájí své domnělé teritorium a cítí strach z neznámých věcí přicházejících z vnějšího světa.
Honza se učí poznatky svého oboru z kurzů, jichž se účastní coby posluchač i pořadatel, ze stáží na profesionálních včelích farmách, z návštěv u zajímavých zájmových včelařů či z tuzemských i zahraničních webů. Místní včelaři čerpají vědomosti a strachy z časopisu Včelařství a výročních schůzí spolku, který vydává časopis Včelařství.
A když se s Honzou potkají, vypadá to, jako by se setkali dva úplně cizí živočišné druhy, jež na sebe navzájem nevěřícně zírají a nechápou, jak tohle mohl Pámbů dopustit. Což je mimo jiné důkaz, že my včely přežijeme péči věnovanou téměř kýmkoli.
Honza tvrdí, že je rád, že se to děje. Prý nejde na venkov, aby měl klid, ale aby poznal, jaké to tam je. A aby poznal venkov, musí být schopný se do něj vcítit. A aby se vcítil, nestačí jen prochodit všechny lesy, poslouchat noční ptáky a brodit se v potocích. Musí poznat, co venkov dělá s lidmi. Honza si myslí, že sám je z jiného těsta a že i když tu stráví celý zbytek života, nikdy nebude jako lidé, které právě poznává. Přesto i jeho venkov mění. Opouští své – v klidném městském prostředí tak líbivé – sny o co největší decentralizaci státní moci jakožto cestě ke svobodě lokálních komunit schopných posilovat identitu lidí i nacházet citlivá a efektivní řešení jejich problémů. Začíná si vážit svého státu coby garanta poměrně znatelné vlády práva.
Aby bylo jasno: jsme daleké tomu, abychom si myslely, že by vědomí zákonnosti mohlo nebo mělo nahradit vědomí dobra a zla. Jen máme radost, že tyto dva principy zase v jednom konkrétním případě stojí na stejné straně. A my i díky tomu můžeme pracovat na tom, aby český venkov zahojil staré rány a stával se zdravým, vnitřně bohatým místem.
úterý 16. srpna 2016
Letní rojení Honzových včel
Ach, jak nepokojná a vzpupná je včelí mysl! Byť by ochutnala
všechny květy v doletu, stejně poletí dál až tam, odkud netrefí zpátky...
Neznáme ve městě nikoho, kdo by si občas nepohrával
s představou, že se vším sekne a odstěhuje se tam, kde kokrhají kohouti,
zvoní kostelní zvony a u rybníka na návsi kvákají žáby. Rozumnější z nás
už dokázali tuhle znepokojující možnost obalit dostatečným množstvím kdyby,
jenže, vždyť a až. Říkají věty jako: „kdybych byl mladší / až budu starší“, „kdyby
to bylo jenom na mě / kdyby mi někdo pomohl“, „jenže tam není práce / jenže tam
je moc práce“ a tak podobně. Znaly jsme i jednoho člověka, který říkal, že ho
v jednom satelitním domě drží jeho hippotéka. Snažily jsme se to neznámé
slovo pochopit a šly po jeho latinské etymologii, ale pořád nám není jasné, co asi
tak může sbírka koní namítat proti stěhování na venkov?
A ti méně rozumní, jako třeba my, se myšlenkou na odchod
z města zaobírají zcela vážně a pořád dokola. Občas se skoro zdá, že
zdravý městský rozum zvítězí i v nás, když si připomínáme, kterak generace
našich předků všemi šesti nohami tvrdě pracovaly, aby nám předaly do péče
pohodlný úl na městské periferii, kde v příjemném poklidu malé zahrádky
můžeme snít své malé sny o částečné soběstačnosti nové, trvale udržitelné
včely, která spolu s manuální prací může zároveň sát nektar vší té
obohacující městské kultury a jejích jedinečných osobností, jež v sobě
naše metropole odnepaměti shromažďuje. A že celé to stereotypní dělení světa na
město a venkov je přece už dávno překonané a vyžaduje zásadní revizi, jež se
musí promítnout do veškerého našeho smýšlení i přístupu ke krajině. A mohly
bychom takhle dlouho pokračovat, však to znáte...
A když už jsme tomu všemu pomalu začínaly věřit, jednoho
docela normálního dne jsme prolétaly bloky docela normálně pravoúhlých ulic,
kterými jezdila docela normální auta a na normálních zahrádkách normální
sekačky hučely po normálních trávnících, když v tom se nám citlivější část
včelstva zničeho nic rozplakala a prosila, jestli bychom nemohli žít někde
jinde, protože tohle je hrozný.
Tváří v tvář slzám se bortí i ta nejvěrohodnější
ideologie a včela je náhle postavena před všechnu tu subjektivitu, kterou nelze
okecat bez ztráty duše. Byly jsme toho ještě plné, když jsme přiletěly domů a z vedlejší
zahrady se tklivými tóny po tisící a prvé ozvalo rádio Blaník. Tehdy v nás
náhle a neodvratně uzrálo konečné rozhodnutí. Je čas se rojit.
Asi rok jsme vysílaly pátračky, aby někde v doletu našly
vhodnou novou dutinu. Pár se jich vrátilo se zajímavými inzeráty
z Kokořínska, další šmejdily v Posázaví a na Táborsku, seznamovaly se
s místními, poznávávaly místa a po návratu nám pomáhaly upřesňovat
představy. Postupně jsme nahradily městský pohled orientovaný na příjemné
prostředí venkovským zřetelem na blízké přátele, kteří nás podrží, když to
budeme potřebovat. I proto nakonec odlétáme na Křivoklátsko.
Přicházejí chvíle pro hrubší a jednodušší část našeho včelstva.
Přicházejí chvíle pro hrubší a jednodušší část našeho včelstva.
pondělí 1. srpna 2016
neděle 8. května 2016
Učili se dělat včely IV.
Mockrát děkujeme všem letošním za milou společnost!
Fotografka Alenka exceluje.
Touhle fotkou nám přispěla Živa Lípová. Děkujeme!
sobota 30. dubna 2016
pátek 11. prosince 2015
Naučte se dělat včely
Kurz v roce 2016 je už plný. Děkujeme za váš velký zájem a těšíme se na viděnou na jaře nebo v dalších letech!
O co jde?
Čím se to liší od ostatních včelařských kurzů?
Minimem zbytečných řečí a maximální možností si všechno osahat a vyzkoušet. Ivan s Honzou zažili včelaření na malých zahrádkách i velkých farmách, v Čechách i ve světě. Nebudou vás proto unavovat povrchními soudy o dobru a zlu a místo toho zkusí poradit, co by mohlo jít ve vašich podmínkách. Nepotřebují před vámi machrovat a dají vám možnost poučit se z jejich minulých i současných včelařských chyb.
Pro koho je kurz určený?
Může být užitečný zejména těm, kteří:
1. už mají včely a rádi by se je naučili svépomocí množit. Vyzkouší si vybrat vhodné plásty do oddělků a chovat matky pomocí přelarvení. Probereme společně výhody i nevýhody různých metod a pomůžeme vybrat tu nejvhodnější pro potřeby každého z vás.
2. u včel ještě nikdy nebyli a chtěli by si osahat, jak se s nimi pracuje. Stačí mít vlastní ochranné pomůcky a aspoň nějakou přečtenou včelařskou knížku, zbytek vám ukážeme.
3. si u nás objednali oddělky, rádi by dohlédli na jejich prenatální vývoj a zažili jejich příběh.
Co je na programu a kdy to bude?
1. setkání - 29.4. (pátek) – Seznámení s Honzovými včelami, zakládání sběrných oddělků
Kdo to vede?
Dva kamarádi, Ivan Černý a Honza Vondrák. Ivan včelaří desítky let s několika včelstvy, momentálně na volné stavbě bez rámků. Podílí se na vydávání včelařských knížek i včelařského časopisu a přednáší ve včelařské škole. Honza včelaří šest let, pracoval na včelích farmách v Česku i Francii a má desítky včelstev, která nám poslouží v průběhu kurzu.
Kde to bude a co s sebou?
Kolik to stojí?
1500 korun za člověka a obě setkání. Platit můžete hotově na začátku, nebo předem na účet. Kdo něco vyrábí, tvoří, pěstuje, chová nebo učí, může nabídnout výměnu.
Jak se přihlásit?
Napište nám mail na honzovyvcely@gmail.com . Potvrdíme a dáme vědět další podrobnosti.
Co říci závěrem?
Těšíme se.
Fakt?
Si pište.
A jak to vypadá?
Asi takhle:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
