sobota 28. června 2014

Malinový džem




Možná máte taky něco hezkého po babičce. Honza po té své má kus zahrádky s malinovou plantáží a také recept, jak z nich dělat ten nejlepší malinový džem.

Za vším ale vždycky hledej včelu. Když se malinová plantáž v květnu zabělá drobnými kvítky, celá se rozhučí. My ji totiž zrovna zuřivě opylujeme a samy se přitom nahlas nacpáváme.

Měsíc nato se začnou první plody naší práce červenat a to zas začíná nacpávací práce Honzovi a různým jiným narychlo zlanařeným nevolníkům, kteří co dva dny hrbí hřbety a trpělivě dlouhé hodiny snášejí rány bičem a ovoce do košíků.




Když to všechno snesou, vaří. Je vyhlášen přísný zákaz pasírování a přidává se co nejméně cukru. Výsledkem je džem se sedmdesáti tří procentním podílem malin.

Náš malinový džem má své hlasité odpůrce i zastánce. Prvým vadí malinové pecičky mezi zuby a stěžují si, že není dost sladký. Druzí si libují v autentickém, ničím nezkresleném aroma domácího ovoce dostupném kdykoli v průběhu roku.






























Nejste-li si jistí, do které skupiny se zařadíte, stavte se ochutnat. Čerstvého džemu právě máme skladem pár desítek půlkilovek od medu a prodáváme je po stovce. Doporučujeme příliš neváhat, protože řady zmiňovaných zastánců se (narozdíl od rozlohy malinové plantáže) stále rozšiřují.

pondělí 16. června 2014

Jak vyrábět úly v garáži?






Co Honza chtěl ?
80 nástavků Langstroth 2/3

Co už měl ?
garáž, kde může udělat bordel
auto, které uveze osmdesát dvoumetrových prken
vrtačku na vrtání a šroubování, bity, vrtáky
gumovou palici, pilníky, úhelník a jiné drobné nářadí na sesazování nástavků
něco vrutů
lepidlo D3+D4
kamaráda, který má formátovací pilu

Co dokoupil ?
smrková prkna 2m x 167 mm x 25 mm, uměle sušená na 15% vlhkost, 80 ks 6500,-
středně drahou horní frézku 4600,-
frézy o průměrech 6 a 20 mm do horní frézky 730,-
malý stolek na upnutí otočené horní frézky 1265,-
slivovici pro kamaráda s formátovací pilou 270,-
naftu na transport prken z pily k formátovací pile a do garáže 100,-
něco vrutů 640,-

Vyplatilo se to?
Kdyby osmdesát nástavků kupoval u tuzemských výrobců, stály by od 15 840,- (nesesazené přířezy bez vrutů a lepidla) do 25 200,- (sesazené čepované, nábytková kvalita).
Investice do vybavení se tak zaplatila již v prvním roce.

Proč nepočítá práci?
Protože to byla radost.

Na co si dát pozor?

Na každé pile mají prý na začátku 4m dlouhé prkno, které se krátí dle požadavků klienta. U některých rámkových měr se tak může vyplatit místo dvoumetrových prken mít například půlku 190 a půlku 210 cm kvůli menšímu odpadu. U perodrážkového Langstrotha to bohužel nepomůže.

Při frézování mít u sebe odpadní prkna a po sebemenším přenastavení dorazu nejdřív testovat parametry drážky na nich. Je k vzteku, když si zničíte „ostrý“ kus a zbydou vám kvůli němu tři přířezy na příští rok.

Jako poslední frézovat pera, vyžadují už jistý kumšt. Udělat je radši o půl milimetru větší než menší. Pokud sem tam některé přeroste, dá se snadno doladit rašplí při sesazování. S malým neuděláte nic.

Na doutnající piliny. S upnutou širší frézou zbytečně netočit horní frézku na plný výkon, ale spíš tak na půlku. Jde to stejně rychle a míň se to pálí.

Na prsty. Když v návodu píšou, že se smí frézovat jenom jedním směrem, fakt nekecaj!

Čím víc nástavků děláte, tím úzkostlivěji si hlídejte, aby byly přířezy jeden jako druhý. Nejenom že tím zvýšíte kvalitu, ale paradoxně tím i ušetříte čas, protože každé atypické prkno neskutečně zdržuje každý úkon „pásové“ výroby, nutí ladit šablony a přenastavovat stroje.









středa 11. června 2014

Med a zimování na něm

Někdo prý rozhlašuje, že „med je sladký kousek slunce na vašem stole“. Když jsme se to doslechly, úl nám pak dlouhé hodiny bzučel smíchy.


Předpokládáme, že jste si náš blog nezvolili proto, abychom vám i my lhaly. Med není žádný kousek slunce. Med je pořádný kus včelí dřiny. Je to lítání od rána do večera, vycucávání květů, dojení mšic. Mnohonásobné polykání a vyvrhování a předávání ze včely do včely a do plástu. Je to zahušťování a zrání a pak vystřílená žihadla při příchodu včelaře a marné snaze zabránit jedné z největších krádeží v dějinách včelstva, po které jsou vám vyprávěny pohádky o sladkém kousku slunce.

Když to shrneme, občas máme z některých vyjádření Medvídka Pú a lecjakých lidí pocit, že si myslíte, že med my včely děláme jedině proto, abyste ho vy mohli sníst. Jestli jste si to taky mysleli, tak už si to prosím nemyslete.
Víte, čím to je, že na květech sice najdete velkou spoustu různé hmyzí havěti, ale med z těch květů pak jenom u nás? Snad proto, že se jmenujeme medonosné? Nomen omen?

Zatímco vosí či čmeláčí dělnice na podzim umřou a přežijí jen královny porůznu zahrabané v zemi, my vyženeme jenom trubce a pak se slezeme do hustého chumáče, v jehož středu zahříváme královnu a většinu zimy taky nová mimina. A abychom to uhřály a ukrmily, tak si potřebujeme medit v tom, co jsme si během roku utrhávaly od kusadel a šetřily na hroší časy. Potíž je v tom, že většina včel ve střední Evropě si v zimě nemedí, nýbrž cukří. Že ten sladký kousek slunce končí na vašem stole a my místo něj fasujeme fádní cukr s vodou.
Nejspíš dobře víte, proč jíte raději med než cukr. Slyšeli jste o tom, že med má antibakteriální i antioxidační účinky a že blahodárně působí na nervovou, oběhovou, trávicí či dýchací soustavu. A dovedete si představit, že všechny tyhle věci platí pro nás včely dvojnásob, když si přece med „šijeme na míru“.

Věděli jste ale, že věnec medu v plástech nad námi nás celý rok pomáhá izolovat před výkyvy venkovních teplot a udržovat stálé klima příznivé pro náš rozvoj? Že včely po sebrání medu často hladovějí, než přijde další snůška nebo krmení cukrem? Že je z toho stres, který brání plynulému vývoji včelí populace? Že prudké nakrmení obrovským množstvím cukru v pozdním létě nás mate a vede k abnormálně vysokému počtu vychovávaných nových včel, na jejichž vývojových stadiích se množí téměř všechny známé včelí nemoci?
Že nedostatečná škála živin v cukru snižuje naši vitalitu a přirozenou obranyschopnost proti nemocem a nutí včelaře aplikovat „tvrdé“ chemické látky, jejichž zbytky zůstávají ve vosku a medu?

Kdyby byl med jenom kouskem nějakého vzdáleného a nekonečně velkého slunce, nemělo by to žádnou chybu a nebylo by třeba nic řešit. Protože je ale med i naší potravou, která je originální, nenapodobitelná a tudíž i nenahraditelná, je třeba se domluvit, jak si ho férově rozdělíme.
Kdykoli k nám Honza přijde pro med, odpočítá nejdřív včelstvu na míru patnáct až dvacet kilo, které nám bohatě stačí na zimu. Každé „produkční“ včelstvo tak zimuje na svém vlastním medu, který si připravilo podle vlastní chuti (A věřte nám, jsou v nich rozdíly!). Teprve když nějaký med přebývá, bere si ho Honza pro sebe a pro vás.
Cukr používá jen k dokrmování včelstev v prvním roce života, v němž se teprve rozkoukáváme a těch potřebných patnáct kilo většinou ještě nedokážeme donést. 

Co z toho všeho? Po zimování na medu máme v úle méně zárodků nemocí a ještě jsme připravené jim lépe čelit. Naše dělnice nejsou opotřebované stresem z hladu, pozdním krmením či bojem s parazity a viry, takže potřebují méně chemických a zootechnických zásahů včelaře. To všechno se projevuje nejen na kvalitě našeho života, ale také našich produktů.
Zimování na medu není projev úzkostlivé péče o rozmazlené včelí miláčky. Je to naopak vedení včel k mnohdy stále rychleji ztrácené samostatnosti.