 |
Před a po voskování |
Když Honza pořizoval pohorky, nabízeli mu k nim
v obchodě taky vyživující a impregnující krém ze včelího vosku. Voskem
impregnovaná kůže prý totiž odolává vodě mnohem lépe, než když ji napustíte
tuky běžně prodávanými na městské kožené boty.

No řekněte sami: kupovali byste ve městě růže, kdyby vám jimi doma rozkvétala celá zahrada? Honzovi se ve sklepě válí pár pěkně těžkých koláčů
vosku, a tak se rozhodl si mazání na boty udělat vlastní.
Základní dilema při jeho přípravě: čím větší podíl vosku
bude mazání obsahovat, tím lépe kůži impregnuje a tím hůře se do ní dostává.
Vosk je tedy třeba buď něčím ředit, nebo využít teploty 40°C, která vtírání
usnadní, ale zároveň nepoškodí kůži. Nebo to kombinovat.

Je spousta receptů, čím naředit vosk, aby nebyl tak tvrdý a
lépe se roztíral. Ideální je prý skopový lůj, ale lze použít také lněný olej či
vazelínu. Žádní skopci nikde poblíž nebyli, a tak Honza sáhl po posledně
jmenované, která stojí pár korun a mají ji v každé lékárně.
Dva váhové díly vosku na jeden díl vazelíny. Ve vodní lázni
rozpustit, co nejlépe zamíchat, jinak v tom budou trochu hrudky. Nechat
zchladnout, dokud z toho nebude mazlavá světle žlutá pasta, a vtírat
hadříkem do kůže. I přes ředění a nahřátí je to docela makačka. Hadry z levné látky
nevydrží tření a dělají žmolky. Chvíli to necháte a pak přebytečný vosk za
pomoci hadru, kartáče a párátka sundáte.
Někdo předem nahřívá i kůži a
dodatečně ještě vosk „zapéká“ fénem, ale to si Honza netroufl.
Je třeba počítat s tím, že navoskovaná kůže pořádně
ztmavne. Nejlépe se voskuje nubuk, ale jde to i semišovi. Nejvíc
v klidu jsou ovšem gumáky.
 |
Voskovaný nubuk odpuzuje vodu |
 |
Semišové boty s voskovanou špičkou |
Žádné komentáře:
Okomentovat