čtvrtek 27. dubna 2017

Jak dýmat?

Ještě jeden článek coby omluva za letos nepořádaný kurz... 


My včely si umíme představit jen dva důvody, proč se s naším úlem děje něco podezřelého. První vysvětlení je útok medvěda, druhý možný důvod je blížící se požár. Pro obé máme speciální signál, jejž vydá první včela, která pochopí, co se děje, a který určí, jak se v dané situaci zachováme.


V případě signálu „Medvěd“ okamžitě startuje s nabitými žihadly speciálně k tomu účelu vycvičená letka sebevražedných včel s jediným cílem: najít, zaměřit a zničit. Tento sehraný kolektiv činorodých dělnic obalí nejcitlivější místo narušitele, zpravidla hlavu ale i jiná dostupná místa porostlá srstí a zapáchající potem nebo jinou silnou vůní. Zakousnou se, bzučí jako rozzuřený vysavač a jakmile se probijí ke kůži nebo něčemu jí podobnému, spáchají to, kvůli čemu si každý rozvážný člověk drží od včel uvážlivý odstup.

Při signálu „Požár“ je však situace úplně jiná. Každá včela – od něžné šedé mladušky až po krvelačnou příslušnici oddílů Kamikadze upaluje do nejbližšího skladu medu a snaží se co nejvíc napakovat, aby měla něco do začátku pro případ, že požár dojde tak blízko, že bychom tu musely skoro všechno nechat, uletět pryč a muset stavět třeba na zelené louce. V tomhle případě není ani stopy po agresivitě, protože včely, které se pokusily čelit požáru stejně jako medvědovi, už dávno vyhrály Darwinovu cenu a nezúčastnily se další reprodukce.

Jak vás tak známe, hádáme, že jste radši, když ve vaší přítomnosti hlásíme spíš požár než medvěda. A abychom byly upřímné, i my si raději cvičně naplníme bříška kvalitním medem, než abychom pokládaly životy za něco tak abstraktního, jako je včelstvo. Proto spolu už tisíce let hrajeme hru na požár.


Čím dýmat?

Hra na požár se hraje včelařským dýmákem, ve kterém založíte malý, lokalizovaný požár, jejž nám potom dáváte čuchat. V dýmáku můžete s úspěchem pálit třeba dřevěný troud, delší vyschlé jehličí, hobliny (pozor neplést s příliš jemnými pilinami) z truhlárny nebo dřevěné pelety. Co byste rozhodně zapalovat neměli, jsou kartonové krabice a plata od vajíček, protože jejich hořením vznikají rakovinotvorné sajrajty.

A čím dýmá Honza? Lecčíms, co je zrovna po ruce, ale nejčastěji kombinací březové kůry a troudnatce kopytovitého alias choroše. Když si jich budete všímat, zjistíte, že je můžete nasbírat skoro všude snad kromě metra. Březové kmeny lesáci často nechávají tlít tam, kam spadly. Kůra na nich bývá pěkně proschlá a dřevo sypké nebo žádné, takže se z něj dobře loupe. Z živých stromů se dá nožem loupat taky, ale špatně hoří a na stromě je to pak dlouhé roky vidět, takže je lepší se kousek projít a najít suchou.

Tlející březové kmeny vhodné ke sběru kůry

Troudnatci se nejvíc daří na starých umírajících kmenech podél řek, potoků, mokřin a blat. Pokud strom ještě stojí, má tvrdé dřevo a nejspíš houbu nesundáte bez sekyrky, pilky nebo mačety. Z ležících zetlelých kmenů ho ale uloupnete stejně snadno jako březovou kůru.

Troudnatec. Houbařův sen

Obě složky je dobré nechat před iniciací pár měsíců proschnout v dřevníku, ale máte-li právě štěstí na sucho, můžete si zadýmat i čerstvě nasbíranými. Březovou kůru natrháte na proužky, zapálíte jejich průsvitné okraje a postupně je kladete do dýmáku tak, aby se o sebe zapálily a neudusily. Když pěkně praskají všechny a ven vykukují plameny, přihodíte pár sekyrkou nasekaných hranolek troudnatce a ještě minutku pomáháte ohni měchem, aby i přes houbu dál šlehal ven. Když pak dýmák zavřete, bude z něj dlouho stoupat hustý mléčný kouř nezapáchavé vůně. Tedy právě takový, jakým se dobře hraje hra na požár.
Dýmák, proužky březové kůry a hranolky z troudnatce



Jak dýmat?

Mějte na paměti, že my včely máme ještě lepší čuch než třeba psi. To znamená, že když je i vám kouř ve tváři nepříjemný, pro nás je to opravdu peklo. To znamená, že nám stačívá přičichnout k malému závanu kouře, abychom hned věděly, že ho není bez ohně. Správné dýmání tedy vypadá tak, že po sundání veškerých deklů se po celé ploše horních louček či trámků velmi rychle převalí velmi malé množství kouře. Stačí právě tolik, aby se ho nadechla první včela, která se vyleze podívat, co že to má dolů nahlásit. Pak se ozve jasně slyšitelné vteřinku trvající zahučení celého úlu, a to je právě signál „Požár“. Při signálu „Medvěd“ se ozýváme úplně jinak a mnohem slaběji. Nevěříte? Zkuste si to!

Lehké dýmnutí přes rámky je dobré opakovat hned po odklopení každého nástavku, protože rozkazy nemusí vždy padat dost rychle a protože směrem dolů v úle přibývá včel podezřívavých vůči požárům. Citelné to bývá zvlášť v nejspodnějším patře, kde má hangáry letka Kamikadze střežící česno. K větším dávkám kouře se uchylujte jen v případech, kdy nestačí popsané „čuchnutí“. Temperamentnějším včelám také před začátkem práce zadýmejte rovnou do česna.


Jak nedýmat?

Proti větru – pokud duje silný čelní vítr, může se vám stát, že dýmáte jako diví a včely to nikterak neuklidňuje, protože všechen kouř dýmáte pouze na sebe. To si pak musíte stoupnout z druhé strany, nebo natáhnout ruce, zkrátka začít dýmat po větru. Pánové zde zúročí praxi ve sledování směru větru nutném i při jiných činnostech.

Příliš silně – když to s kouřem přeženete, poznáte to tak, že dezorientované a rozrušené včely nahlas stále hučí a „vytékají“ jako nějaký černý proud všemi směry ven z úlu na čerstvý vzduch. Pokud se vám to stane, nesnažte se nás dál mírnit kouřem, který už v téhle fázi stejně nezabírá. A hlavně buďte velmi opatrní při skládání a zavírání úlu. Ačkoli si pomůžete smetáčkem a budete nástavky pomalu sunout na svá místa, několika obětem se v takové panice stejně nevyhneme. Ale zapomenutím na velký hrozen včel vyvěšených na spodní straně vraceného nástavku byste způsobili opravdový masakr.

Příliš slabě – hoření dýmáku kontrolujte vždy PŘED otevřením nového včelstva a pravidelně přidávejte palivo. Většina z nás nemá tak velkou představivost, abyste s námi mohli hrát hru na požár bez kouře.

Ve špatnou dobu – pokud se rozhodnete včelařit za deště, před bouřkou, když kvete mák, když slídíme nebo v noci, zjistíte, že naše ochota hrát si má své meze.

Selektivně – nesnažte se dýmákem zasáhnout konkrétní útočící včelu, jen vám to bere čas a koncentraci. Taková včela už beztak chová vážné pochybnosti o tom, že jste požár. Hlučnými, trhavými pohyby se vám nejspíš nepodaří její pochyby rozptýlit. Pokud se k ní navzdory vašemu domlouvání přidávají další a síla útoku vás tlačí do defenzivy, pokuste se celí schovat v hustém oblaku kouře, zavřít úl a zmizet dřív, než se oblak rozplyne.

Včelstvo u kterého diagnostikujete zvýšenou podezřívavost vůči požárům, si označte coby adepta příležitostné výměny matky. Ale stejně nejspíš nezapomenete, který úl to byl. I chabá paměť se v těchto případech dovede vybičovat k nečekaným výkonům!


úterý 4. dubna 2017

Mokrý hranolek


Když už letos nepořádáme kurz pro začínající včelaře, poradíme vám aspoň pár věcí, na které se nás na něm často ptáte. První se týká těch z vás, kteří nechcete používat mezistěny ani utrácet za speciální rámky či trámky na volnou stavbu.



Mimochodem, volná stavba není až zas tak úplně volná. Říká se jí tak, protože včelám narozdíl od mezistěny nediktuje velikost stavěných buněk. Ale – narozdíl od takzvaného divokého díla - stále musíme v rámcích či na trámcích dodržovat orientaci plástů vůči česnu. Proč? No abyste je mohli v případě potřeby rozebrat tak, aby šly i složit.

U konvenčních včelařů nás při stavbě vede mezistěna odshora až dolů, u včelařů primitivních, chudých či alternativních nám směr volné stavby naznačuje jen hrana podélně vystupující vprostřed trámku nebo horní loučky rámku, na kterou se při stavbě v řetízcích věšíme a podáváme si voskové šupinky. U zbytečně drahých rámků (nebudeme už dál dodávat „a trámků“, trámkaři nám to jistě prominou) je tato hrana frézována truhlářem – buď jako drážka k zasunutí kousku mezistěny, nebo oboustranně zkosená horní loučka zužující se ke krajům.

Už pátým rokem si ověřujeme, že používat takové rámky je zbytečné a že levnější a jednodušší je to s klasickými „placatými“ horními loučkami, na nichž si pomocí mokrého hranolku a štětce můžeme vytvořit kýženou vodící hranu z vlastního, chemie prostého vosku.

Je to rychlé, technologicky nenáročné, levné a vlastně to není žádná práce navíc, protože i zmíněné dražší varianty počítají s natíráním rámků rozehřátým voskem.





Honza to dělá tak, že na stůl dá plech a nalije do něj centimetr vody. Vezme hranolek hladkého dřeva, který je dlouhý jako budoucí plást. Na něm má vyfrézovaný boční doraz, pouštící mokrou stranu hranolku přesně do poloviny horní loučky rámku. Jestli vás ale čeká jen pár desítek kusů, frézovat kvůli nim nemusíte. Na plotně si rozpustí vosk a dá ho na kraj plechu na tábornické „háčko“ s čajovými svíčkami, které zpomalují chladnutí. Pokud jste spíš ezoterici než táborníci, použijte třeba aromalampu. Dřevěný hranolek položí na minutku do vody, aby trochu nasákl, pak ho přiloží do poloviny horní loučky rámku a oboje drží v jedné ruce. Druhou rukou namočí štětec do vosku, rámek natočí svisle mokrým hranolkem k sobě a na jeho horní okraj přimáčkne nacucaný štětec tam, kde se hranolek stýká s horní loučkou. Ze štětce začne rohem mezi loučkou a hranolkem téct horký vosk, během pár vteřin ztuhne a díky vodě se přilepí pouze na loučku a ne na hranolek. Ten si nechá v ruce, vymění rámek za nový a vše opakuje, opakuje a opakuje. Hranolek je třeba pravidelně máčet, aby nevyschl.



















































Zní to možná složitě, ale nejpozději po deseti kusech získáte grif a zjistíte, jak je to příjemná a voňavá práce pro dlouhé večery nebo deštivé dny. Akorát musíte mít dostatek rámků, jinak je to hned hotové...

Pokud jste až dosud používali mezistěny, možná se zdráháte uvěřit, že tak malá vodící hrana stačí k tomu, abychom stavěly rovně. Pravdou je, že pokud nám dáte nástavek plný pouze takhle připravených rámků, pravděpodobně nám to na krajích ujede a prostavíme několik rámků napříč. Pokud ale do nového nástavku převěsíte aspoň tři rovně postavené plásty, abychom se měly kde inspirovat, nejspíš už to zvládneme podle vašich představ. Myslete na to, že plásty staví ty nejmladší z nás, a vzpomeňte si, jak jankovatí jste za mlada byli vy...



Jestli začínáte a nemáte vlastní čistý vosk (ten anonymní, co někde koupíte, obsahuje rezidua konvenčně používané chemie – více o ní ZDE), rádi vám do začátku uloupneme kousek našeho.