Jak dýmat?

Ještě jeden článek coby omluva za letos nepořádaný kurz... 


My včely si umíme představit jen dva důvody, proč se s naším úlem děje něco podezřelého. První vysvětlení je útok medvěda, druhý možný důvod je blížící se požár. Pro obé máme speciální signál, jejž vydá první včela, která pochopí, co se děje, a který určí, jak se v dané situaci zachováme.


V případě signálu „Medvěd“ okamžitě startuje s nabitými žihadly speciálně k tomu účelu vycvičená letka sebevražedných včel s jediným cílem: najít, zaměřit a zničit. Tento sehraný kolektiv činorodých dělnic obalí nejcitlivější místo narušitele, zpravidla hlavu ale i jiná dostupná místa porostlá srstí a zapáchající potem nebo jinou silnou vůní. Zakousnou se, bzučí jako rozzuřený vysavač a jakmile se probijí ke kůži nebo něčemu jí podobnému, spáchají to, kvůli čemu si každý rozvážný člověk drží od včel uvážlivý odstup.

Při signálu „Požár“ je však situace úplně jiná. Každá včela – od něžné šedé mladušky až po krvelačnou příslušnici oddílů Kamikadze upaluje do nejbližšího skladu medu a snaží se co nejvíc napakovat, aby měla něco do začátku pro případ, že požár dojde tak blízko, že bychom tu musely skoro všechno nechat, uletět pryč a muset stavět třeba na zelené louce. V tomhle případě není ani stopy po agresivitě, protože včely, které se pokusily čelit požáru stejně jako medvědovi, už dávno vyhrály Darwinovu cenu a nezúčastnily se další reprodukce.

Jak vás tak známe, hádáme, že jste radši, když ve vaší přítomnosti hlásíme spíš požár než medvěda. A abychom byly upřímné, i my si raději cvičně naplníme bříška kvalitním medem, než abychom pokládaly životy za něco tak abstraktního, jako je včelstvo. Proto spolu už tisíce let hrajeme hru na požár.


Čím dýmat?

Hra na požár se hraje včelařským dýmákem, ve kterém založíte malý, lokalizovaný požár, jejž nám potom dáváte čuchat. V dýmáku můžete s úspěchem pálit třeba dřevěný troud, delší vyschlé jehličí, hobliny (pozor neplést s příliš jemnými pilinami) z truhlárny nebo dřevěné pelety. Co byste rozhodně zapalovat neměli, jsou kartonové krabice a plata od vajíček, protože jejich hořením vznikají rakovinotvorné sajrajty.

A čím dýmá Honza? Lecčíms, co je zrovna po ruce, ale nejčastěji kombinací březové kůry a troudnatce kopytovitého alias choroše. Když si jich budete všímat, zjistíte, že je můžete nasbírat skoro všude snad kromě metra. Březové kmeny lesáci často nechávají tlít tam, kam spadly. Kůra na nich bývá pěkně proschlá a dřevo sypké nebo žádné, takže se z něj dobře loupe. Z živých stromů se dá nožem loupat taky, ale špatně hoří a na stromě je to pak dlouhé roky vidět, takže je lepší se kousek projít a najít suchou.

Tlející březové kmeny vhodné ke sběru kůry

Troudnatci se nejvíc daří na starých umírajících kmenech podél řek, potoků, mokřin a blat. Pokud strom ještě stojí, má tvrdé dřevo a nejspíš houbu nesundáte bez sekyrky, pilky nebo mačety. Z ležících zetlelých kmenů ho ale uloupnete stejně snadno jako březovou kůru.

Troudnatec. Houbařův sen

Obě složky je dobré nechat před iniciací pár měsíců proschnout v dřevníku, ale máte-li právě štěstí na sucho, můžete si zadýmat i čerstvě nasbíranými. Březovou kůru natrháte na proužky, zapálíte jejich průsvitné okraje a postupně je kladete do dýmáku tak, aby se o sebe zapálily a neudusily. Když pěkně praskají všechny a ven vykukují plameny, přihodíte pár sekyrkou nasekaných hranolek troudnatce a ještě minutku pomáháte ohni měchem, aby i přes houbu dál šlehal ven. Když pak dýmák zavřete, bude z něj dlouho stoupat hustý mléčný kouř nezapáchavé vůně. Tedy právě takový, jakým se dobře hraje hra na požár.

Dýmák, proužky březové kůry a hranolky z troudnatce

Jak dýmat?

Mějte na paměti, že my včely máme ještě lepší čuch než třeba psi. To znamená, že když je i vám kouř ve tváři nepříjemný, pro nás je to opravdu peklo. To znamená, že nám stačívá přičichnout k malému závanu kouře, abychom hned věděly, že ho není bez ohně. Správné dýmání tedy vypadá tak, že po sundání veškerých deklů se po celé ploše horních louček či trámků velmi rychle převalí velmi malé množství kouře. Stačí právě tolik, aby se ho nadechla první včela, která se vyleze podívat, co že to má dolů nahlásit. Pak se ozve jasně slyšitelné vteřinku trvající zahučení celého úlu, a to je právě signál „Požár“. Při signálu „Medvěd“ se ozýváme úplně jinak a mnohem slaběji. Nevěříte? Zkuste si to!

Lehké dýmnutí přes rámky je dobré opakovat hned po odklopení každého nástavku, protože rozkazy nemusí vždy padat dost rychle a protože směrem dolů v úle přibývá včel podezřívavých vůči požárům. Citelné to bývá zvlášť v nejspodnějším patře, kde má hangáry letka Kamikadze střežící česno. K větším dávkám kouře se uchylujte jen v případech, kdy nestačí popsané „čuchnutí“. Temperamentnějším včelám také před začátkem práce zadýmejte rovnou do česna.


Jak nedýmat?

Proti větru – pokud duje silný čelní vítr, může se vám stát, že dýmáte jako diví a včely to nikterak neuklidňuje, protože všechen kouř dýmáte pouze na sebe. To si pak musíte stoupnout z druhé strany, nebo natáhnout ruce, zkrátka začít dýmat po větru. Pánové zde zúročí praxi ve sledování směru větru nutném i při jiných činnostech.

Příliš silně – když to s kouřem přeženete, poznáte to tak, že dezorientované a rozrušené včely nahlas stále hučí a „vytékají“ jako nějaký černý proud všemi směry ven z úlu na čerstvý vzduch. Pokud se vám to stane, nesnažte se nás dál mírnit kouřem, který už v téhle fázi stejně nezabírá. A hlavně buďte velmi opatrní při skládání a zavírání úlu. Ačkoli si pomůžete smetáčkem a budete nástavky pomalu sunout na svá místa, několika obětem se v takové panice stejně nevyhneme. Ale zapomenutím na velký hrozen včel vyvěšených na spodní straně vraceného nástavku byste způsobili opravdový masakr.

Příliš slabě – hoření dýmáku kontrolujte vždy PŘED otevřením nového včelstva a pravidelně přidávejte palivo. Většina z nás nemá tak velkou představivost, abyste s námi mohli hrát hru na požár bez kouře.

Ve špatnou dobu – pokud se rozhodnete včelařit za deště, před bouřkou, když kvete mák, když slídíme nebo v noci, zjistíte, že naše ochota hrát si má své meze.

Selektivně – nesnažte se dýmákem zasáhnout konkrétní útočící včelu, jen vám to bere čas a koncentraci. Taková včela už beztak chová vážné pochybnosti o tom, že jste požár. Hlučnými, trhavými pohyby se vám nejspíš nepodaří její pochyby rozptýlit. Pokud se k ní navzdory vašemu domlouvání přidávají další a síla útoku vás tlačí do defenzivy, pokuste se celí schovat v hustém oblaku kouře, zavřít úl a zmizet dřív, než se oblak rozplyne.

Včelstvo u kterého diagnostikujete zvýšenou podezřívavost vůči požárům, si označte coby adepta příležitostné výměny matky. Ale stejně nejspíš nezapomenete, který úl to byl. I chabá paměť se v těchto případech dovede vybičovat k nečekaným výkonům!