Když už letos nepořádáme kurz pro začínající včelaře, poradíme vám aspoň pár věcí, na které se nás na něm často ptáte. První se týká těch z vás, kteří nechcete používat mezistěny ani utrácet za speciální rámky či trámky na volnou stavbu.
Mimochodem, volná stavba není až zas tak úplně volná. Říká se jí tak, protože včelám narozdíl od mezistěny nediktuje velikost stavěných buněk. Ale – narozdíl od takzvaného divokého díla - stále musíme v rámcích či na trámcích dodržovat orientaci plástů vůči česnu. Proč? No abyste je mohli v případě potřeby rozebrat tak, aby šly i složit.
U konvenčních včelařů nás při stavbě vede mezistěna odshora až dolů, u včelařů primitivních, chudých či alternativních nám směr volné stavby naznačuje jen hrana podélně vystupující vprostřed trámku nebo horní loučky rámku, na kterou se při stavbě v řetízcích věšíme a podáváme si voskové šupinky. U zbytečně drahých rámků (nebudeme už dál dodávat „a trámků“, trámkaři nám to jistě prominou) je tato hrana frézována truhlářem – buď jako drážka k zasunutí kousku mezistěny, nebo oboustranně zkosená horní loučka zužující se ke krajům.
Už pátým rokem si ověřujeme, že používat takové rámky je zbytečné a že levnější a jednodušší je to s klasickými „placatými“ horními loučkami, na nichž si pomocí mokrého hranolku a štětce můžeme vytvořit kýženou vodící hranu z vlastního, chemie prostého vosku.
Je to rychlé, technologicky nenáročné, levné a vlastně to není žádná práce navíc, protože i zmíněné dražší varianty počítají s natíráním rámků rozehřátým voskem.
Honza to dělá tak, že na stůl dá plech a nalije do něj centimetr vody. Vezme hranolek hladkého dřeva, který je dlouhý jako budoucí plást. Na něm má vyfrézovaný boční doraz, pouštící mokrou stranu hranolku přesně do poloviny horní loučky rámku. Jestli vás ale čeká jen pár desítek kusů, frézovat kvůli nim nemusíte. Na plotně si rozpustí vosk a dá ho na kraj plechu na tábornické „háčko“ s čajovými svíčkami, které zpomalují chladnutí. Pokud jste spíš ezoterici než táborníci, použijte třeba aromalampu. Dřevěný hranolek položí na minutku do vody, aby trochu nasákl, pak ho přiloží do poloviny horní loučky rámku a oboje drží v jedné ruce. Druhou rukou namočí štětec do vosku, rámek natočí svisle mokrým hranolkem k sobě a na jeho horní okraj přimáčkne nacucaný štětec tam, kde se hranolek stýká s horní loučkou. Ze štětce začne rohem mezi loučkou a hranolkem téct horký vosk, během pár vteřin ztuhne a díky vodě se přilepí pouze na loučku a ne na hranolek. Ten si nechá v ruce, vymění rámek za nový a vše opakuje, opakuje a opakuje. Hranolek je třeba pravidelně máčet, aby nevyschl.
Zní to možná složitě, ale nejpozději po deseti kusech získáte grif a zjistíte, jak je to příjemná a voňavá práce pro dlouhé večery nebo deštivé dny. Akorát musíte mít dostatek rámků, jinak je to hned hotové...
Pokud jste až dosud používali mezistěny, možná se zdráháte uvěřit, že tak malá vodící hrana stačí k tomu, abychom stavěly rovně. Pravdou je, že pokud nám dáte nástavek plný pouze takhle připravených rámků, pravděpodobně nám to na krajích ujede a prostavíme několik rámků napříč. Pokud ale do nového nástavku převěsíte aspoň tři rovně postavené plásty, abychom se měly kde inspirovat, nejspíš už to zvládneme podle vašich představ. Myslete na to, že plásty staví ty nejmladší z nás, a vzpomeňte si, jak jankovatí jste za mlada byli vy...
Jestli začínáte a nemáte vlastní čistý vosk (ten anonymní, co někde koupíte, obsahuje rezidua konvenčně používané chemie – více o ní ZDE), rádi vám do začátku uloupneme kousek našeho.
Žádné komentáře:
Okomentovat