Pak začnete inspirovat vnímavé, tvůrčí lidi. Najednou se objevujete v článcích, knihách, písních, na obrázcích. Začnou o vás mluvit i lidé, kteří nikdy nežebrali, netopili a ani nikoho takového neznají a znát nechtějí. Už o vás ale nešeptají a nekřičí, nýbrž mluví o vás stejně jako třeba o novém druhu vysavače. Podoba jejich světa je pro ně samozřejmá a ani by je nenapadlo ji vaším prostřednictvím měnit.
A jednoho dne si s hrůzou uvědomíte, že už si vás berou do úst především lidé bohatí a mocní, kteří vás – dle aktuálního století - používají když vysvětlují upálení kacíře nebo chtějí prodat nějaký produkt. V obou případech ale k upevnění své moci a zachování přesně takového světa, jaký právě je.
Zdroj: shadowproduction.cz |
Uniformní snaha o odlišnost
Není to ještě tak dávno, kdy byly všechny obchody zavalené zahraničním, hlavně čínským zbožím. Neslo všechny dobré i zlé rysy tovární produkce - bylo levné, líbivé, někdy značkové, vždycky ale značně unifikované a tak trochu nudné.Když tu chtěl někdo něco začít vyrábět a prodávat v malém, rychle zjistil, že nemůže konkurovat cenou, sortimentem ani dostupností. Zbyla mu v lepším případě jenom originalita, jedinečnost, v horším případě hraní na nacionální notu. V obou případech citové vydírání zákazníků. Formou nátlaku se stal „příběh“. Píšeme ho v uvozovkách, protože nemáme na mysli obecné synonymum k vyprávění, nýbrž jednu velmi konkrétní a aktuální formu marketingové strategie.
„Příběh“ ve svých počátcích upozorňoval zákazníky, že přišli někam, kde se nenakupuje kvantitativně, nýbrž kvalitativně. A že se jim nabízí zboží, které nevyrobila továrna, nýbrž člověk. A sice velmi konkrétní člověk vlastnící jméno, tvář i fyzickou existenci a že tím vším ručí za to, že vám prodává, za co platíte.
Protože do nových věcí se většinou pouští lidé originální, nápadití a otevření, jejich příběhy oslovily ostatní a vznikly silné značky a s nimi i dobrý byznys. Dobrý byznys pak přilákal lidi bez příběhů, zato však s o to větším odhodláním bohatnout. „Příběh“ vešel do učebnic marketingu jako prostředek k oslovení stále rostoucí „cílovky“ znechucené nekvalitou a mdlostí tovární produkce. Komerční potenciál „příběhu“ mají někteří lidé dokonce za tak velký, že jej avizují již v názvu své firmy.
Z tvůrčí snahy těch, kteří mají co říci, se rychle stala šablonovitě uchopitelná povinnost pro všechny. Neznamená to ale, že k ní nelze přistoupit kreativně. Všudypřítomnost „příběhů“ naopak otvírá mnoho nových dveří.
Příběhy příběhů
Zeptaly jsme se svého vyhledávače, co všechno se nabízí „s příběhem“. Našly jsme mimo jiné zábavní park s příběhem, výlety s příběhem, food porno s příběhem i svatbu s příběhem.Milým způsobem se „příběhu“ chopili realitní makléři. Jejich Nemovitosti s příběhem nesou podtitul „Zlevňujeme nemovitosti, ve kterých straší“. Dům v Zásmukách tak koupíte levněji, protože v jeho jezírku přebývá hastrmánek. A velmi nás zaujal developerský projekt Nové Čelákovice, který byl zlevněný kvůli výskytu upírů. Pronikavá metafora.
Příběh mají už také látky dovážené z asijských továren. Dokonce každá svůj. O látce s úly jsme se na čtyřech řádcích dočetly, jak to prý mají včely těžké a že prý když si „koupíme včelu, zachráníme Zemi“. (V zájmu objektivity dodáváme, že jsme si tu látku opravdu koupily. Ovšem pouze proto, že je hezká.)
Hodně trendy jsou teď marmeládové paní s příběhem. Jedna z nich je ale pravdivější než ostatní. I ona vypráví náležitě hořkosladký příběh o svém dětském zavařování s prarodiči, gourmetských prožitcích z celého světa, těžkých životních zkouškách a následném uvolení se nabídnout své ovocné poklady široké veřejnosti, ale po tom přichází s velmi upřímným, autentickým, kataraktickým závěrem: „Jsme plátci DPH a všechny uvedené ceny jsou včetně 15% DPH.“
Čtení všech těch „příběhů“ nás dohnalo až k úvaze nad námi samými. Máme ještě světu co říci? A pokud ano, je zde ještě někdo, kdo to bude poslouchat? V tom z temnoty zazářilo nové světlo. Nacházíme firmu, která zašla suverénně nejdál a našla tam, co všichni hledáme.
Dobroty s příběhem. Na jejich jinak docela obsažném webu totiž není vůbec nic, co by šlo vydávat za „příběh“.
Napadá nás dvojí vysvětlení: Buď jde o fastfood, který předpokládá, že lidé čtou stejně rychle, jako jedí, a že tudíž stačí mít „příběh“ v názvu a rychlý konzument si za něj samostatně dosadí patřičný obsah stejně, jako si sám umí načepovat kelímek s kolou. Druhé, a dle našeho názoru pravděpodobnější vysvětlení: V Dobrotách s příběhem si uvědomili, že absence „příběhu“ je jedním z nejzajímavějších příběhů, jaký se dnes dá napsat.
Klobouk před nimi dolů. Ve chvíli, kdy heslo „Bee different or die“ zcela ovládlo veřejný prostor, „příběh“ zbytněl ve vyprázdněnou normu a všichni se ve své uniformní snaze o odlišnost stali dokonale stejnými, Dobroty prostě bouchly do stolu a řekly „ne“.
>>Takový přístup je hodný následování.<<