pondělí 30. října 2017
Zlevňujeme včely
Nová pole působnosti na venkově i stálá podpora vás, našich přátel a zákazníků, působí, že už je nás trojciferno! Děkujeme zlevněním včel a nabízíme k objednání oddělky na červen 2018. Všechny potřebné informace najdete TADY.
středa 9. srpna 2017
Alternaivní a nativní včelaření
Všichni jsme alternativní
V soudobém Česku se sotva najde včelař, který by o sobě neprohlašoval, že to dělá alternativně. Připomíná nám to naši oblíbenou scénu z Monty Pythonů:
https://www.youtube.com/watch?v=QereR0CViMY
Jenže slova jsou od toho, aby rozlišovala. Když nějaký pojem slouží k popisu všeho a nemá svůj opak, vyprázdnil se a pozbývá smyslu. Rády bychom proto nabídly dva nové koncepty, které umožňují rozlišovat mezi včelaři – alterNAIVní a nativní včelaření. Víme, že jde o zjednodušující nálepky a že ve skutečnosti je každý člověk jiný. Právě proto hledáme rozlišující přívlastky a snažíme se jimi podnítit hlubší debatu vedoucí k ještě přesnějšímu popisu skutečnosti.
AlterNAIVní včelaření
Alternaivní včelaři se zpravidla rekrutují z řad lidí, kteří se teprve chystají začít, nebo včelaří první rok dva. Neznamená to ale, že všichni začínající včelaři jsou alternaivní.
Alternaivní včelař uvažuje v zajetí iluzí a mýtů. Má představu nekonečně dobré, čisté a neposkvrněné přírody, jejíž jediným problémem je člověk a jeho svévolné zlo. Dozví-li se, že při včelaření používáte stroje nebo pesticidy, spadnou mu pomyslné klapky přes oči a vytěsní vás mimo svůj vysněný svět.
Iluze a mýty nedovolují Alternaivnímu včelaři vést věcnou diskusi s lidmi, kteří mají jiné názory, a zároveň mu umožňují nekritický obdiv k lidem-guruům kteří tyto iluze a mýty hlásají. Guruové posilují v alternaivních včelařích vnímání světa optikou my-oni a vědomí vlastní důstojnosti založené na náležení k vyvolené skupině vědoucích.
Někteří alternaivní včelaři se často příliš nezajímají o včely jakožto živé bytosti, ale spíše o včely jakožto součást vlastní image. Hlavní zájem mají o design úlu, který musí dobře vypadat na selfíčkách.
Nativní včelaření
Nativní včelař ví, že je součástí přírody a že není o nic lepší ani horší než kterákoli jiná přírodnina. Snaží se o symbiózu se včelami, které vnímá jako hospodářská zvířata na úrovni krav, ovcí či slepic. Snaží se být svou péčí svým zvířatům užitečný a nestydí se za to, když jsou ona užitečná jemu. Ví totiž, že mezi symbiózou a vykořisťováním je velký rozdíl a že chamtivost nevede k bohatství.
Nativní včelař nevčelaří kvůli image. Cítí za svá zvířata odpovědnost, zajímá se o situaci v úle a umí pomoci, když to včely potřebují.
Nativní včelař jde po faktech a vědomostech, nikoli po emocích a mýtech. Je ochotný diskutovat, měnit své názory a uznávat chyby.
Nativní včelař vnímá chemii i techniku jako nástroje, které samy o sobě nejsou ani dobré ani špatné. Ví, že žádný nástroj nemůže za to, zdali ho někdo užívá nebo zneužívá.
Nativní včelař přijímá kolektivní odpovědnost za činy, kterých se dopustili předešlí lidé. Rozumí nevratným změnám, k nimž došlo v krajině, v životním stylu lidí nebo v nákazové situaci včel. A nezavírá před nimi oči.
A co vy na to? Budeme teď všichni nativní včelaři? Jaký další přívlastek bychom si mohli dát?
pondělí 31. července 2017
První med z Křivoklátska
Když se vám někde líbí, daří se vám tam dělat dobré věci. Už je to rok, co jsme poprvé přijely na Křivoklátsko. A líbí se nám tu moc. Místní krajina, polí prostá, skýtá jen louky a lesy. Děláme v ní med tak, jak chutnal kdysi dávno za dob medvědů brtníků.
Celou nabídku našich medů najdete TADY.
pondělí 3. července 2017
Zlevňujeme pastovaný med
Dobré zprávy! Díky velké úrodě zlevňujeme letošní pastovaný med z dvou set padesáti na 200,- za kilo.
A Alenka už také navařila nové malinové džemy!
A Alenka už také navařila nové malinové džemy!
sobota 20. května 2017
Jak se bránit včelařské šikaně II.
Vyžadují po vás včelaři z místního spolku nějaké papíry? Říkají vám, co nesmíte či musíte včelám dávat? Vyhrožují vám udáním veterinární správě? Nebojte se, právo je na vaší straně. Tady je několik přehledných a velmi důležitých rad respektovaného právníka, který si přál zůstat anonymní. Nejsme jejich autoři, ale se všemi uvedenými právními názory se na základě vlastní včelařské i novinářské zkušenosti ztotožňujeme. A hlavně vám přejeme, abyste je nepotřebovali!
Na co (ne)má právo místní sdružení Českého svazu včelařů ?
Český svaz včelařů má v některých případech v praxi tendenci osobovat si pravomoci, které ovšem podle platné právní úpravy nemá. V praxi byly zaznamenány případy, v nichž zástupci ČSV vyžadovali po včelaři doložení různých dokumentů, předložení vzorků měli, přihlášení se na nejbližší pobočce apod. Ale Český svaz včelařů je „pouze“ spolek! Zákony regulující chov včel mu nesvěřují žádné pravomoci, oprávnění, kontroly apod. Některá oprávnění Svazu včelařů vůči chovatelům včel mohou opravdu existovat na základě stanov tohoto spolku (viz http://www.vcelarstvi.cz/files/stanovy/stanovy-csv-1.pdf), ovšem pouze vůči členům Svazu. Členství včelařů ve Svazu je dobrovolné. Vůči nečlenům Svazu – chovatelům včel nemá Svaz žádné pravomoci. Nemůže tedy po nich žádat přihlášení se na místní jednotku Svazu,
předkládání dokumentů, odevzdání vzorků měli, nemůže jim kontrolovat včelstva, instruovat je o způsobu léčení apod. A opačným směrem, včelař nečlen nemá vůči Svazu žádné povinnosti toto plnit, když o to požádají.
Čím smím včely léčit a jak to doložím?
Pro podzimní léčení včelstev platí momentálně Metodika kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace na rok 2017 (Státní veterinární správa, 7. 11. 2016, č.j. 58015/2016-MZE-17210). Ta stanoví pro podzimní léčení pravidla na str. 19, a to v podobě tří možností, jak povinnost splnit:
ExM340 VARROÁZA – O (podzimní preventivní ošetření)
Preventivní ošetření všech včelstev na všech stanovištích
a) přípravkem Varidol 125 mg/ml – roztok k léčebnému ošetření včel 3x v období od 10. - 31. 12. 2017 v intervalu 14 – 21 dnů a z hlediska aplikace v souladu s příbalovou informací k jeho použití nebo
b) jiným veterinárním léčivým přípravkem pro ošetření včel opakovaně v souladu s příbalovou informací k jeho použití nebo
c) jiným přípravkem, určeným pro ošetření včel, v souladu s podmínkami jeho použití pro klinické testování.
Znamená to, že povinnost může být splněna kteroukoli z možností a) až c) a nelze vyžadovat jedině splnění přípravkem Varidol. Povinnost zní na „provedení ošetření“. Nepodařilo se mi nikde dohledat žádný právní předpis, který by včelaři ukládal povinnost uchovávat obal od léčivého přípravku, vést záznamy o číslech šarže přípravku, uschovávat doklady o koupi přípravku apod. Evidence, která se provádí podle plemenářského zákona, se týká pouze počtu včelstev a změn v těchto počtech. Svaz včelařů zřejmě doporučuje určité vzorové šablony pro vedení úlových záznamů (úlové karty, evidenční karty včelstev), a v nich se lze setkat též s kolonkou číslo šarže použitého léčivého přípravku. Ovšem Svaz včelařů nic takového nemůže vynucovat po nečlenech. Co se týče rozsahu povinností včelaře v této oblasti a „dokazování“, že ošetření bylo provedeno, z výše uvedeného vyplývá, že kontrolní orgán nemůže po chovateli včel vyžadovat předložení obalu, čísla šarže apod., a to ani po členech Svazu (po nich to může požadovat Svaz na základě stanov).
Zásadním důvodem je, že v této oblasti, kde jde o vztah mezi orgánem veterinární správy jako orgánem dozoru a včelařem jako jemu nepodřízeným subjektem, za prvé platí tato ústavní zásada: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR). Jestliže žádný předpis nepřikazuje včelaři uchovávat a na požádání předložit obal od přípravku, pak to včelař není povinen dělat. (To že právní úprava je nastavena tak „bezzubě“, že vlastně neumožňuje efektivně zkontrolovat plnění povinnosti včelaře provést podzimní ošetření, není problém včelaře, ovšem státní orgán si tu úpravu nemůže „po svém“ kreativně dotvářet.)
Za druhé, v oblasti kontroly a dozoru platí, že je to správní orgán, kdo musí prokázat, že kontrolovaná osoba porušila svou povinnost, a nikoli kontrolovaná osoba, že by musela
(všemožně) prokazovat, že ji neporušila. Tedy pokud se orgán domnívá, že včelař neprovedl ošetření (přestože tvrdí, že provedl), musí orgán prokázat, třeba i sérií nepřímých důkazů, že opravdu neprovedl (např. prokázat, že zdravotní stav včel je takový, že prostě není možné, že ošetření bylo provedeno…nebo něco takového pomocí nějakých expertiz…)
Jak mám přistoupit k veterinární kontrole?
Právní úprava je spletitá - něco upravuje veterinární zákon, něco kontrolní řád, něco správní řád. Mezi základní věci, které je dobré vědět, patří následující:
Lze doporučit u každé fáze, úkonu, trvat na písemné formě. Správní řád stanoví, že „jednotlivé sdělení v průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud ten na písemné formě netrvá“ (§ 15 správního řádu). Např. pouze telefonické pozvání na ústní jednání je tedy možné, pokud se proti němu osoba neohradí a nepožádá o písemné vyrozumění. S tím také souvisí doporučení počkat na písemnou verzi každého dokumentu (např. protokolu o kontrole, rozhodnutí o pokutě) a nepřistoupit na ústní a okamžité řešení na místě, neplatit pokutu hned na místě bezprostředně po provedení kontroly apod.
Z každé kontroly musí být vyhotoven protokol. Protokol musí být doručen kontrolované osobě do 30 dnů od posledního kontrolního úkonu, ve složitých případech do 60 dnů (§ 10 a 12 kontrolního řádu). Kontrolovaná osoba může proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole podávat námitky (§ 10 kontrolního řádu), v protokolu samém musí být tato možnost uvedena i s informací, komu se podávají a v jaké lhůtě (§ 12 kontrolního řádu). Je třeba zdůraznit, že námitky musí mít odůvodnění, jinak je může úřad bez dalšího zamítnout. Námitkám může buď vyhovět přímo kontrolující úředník (do 7 dnů), anebo pokud jim nevyhoví, postupují se jeho nadřízenému, ten jim buď vyhoví, nebo částečně vyhoví, nebo zamítne. Proti zamítnutí námitek se nelze odvolat, takže dojde-li k zamítnutí námitek a následně v řízení o přestupku je udělena pokuta, může se se pokutovaný včelař bránit podáním odvolání až proti tomuto rozhodnutí o pokutě, byť by i namítal stejné věci, jako už namítal proti protokolu.
Má člen svazu včelařů právo zúčastnit se kontroly / přestupkového řízení?
Osoba, která podala podnět ke kontrole, a může to být právě člen místního spolku včelařů, může mít zájem a snahu osobně se účastnit kontroly, být tedy na úřadu nebo na místě spolu s veterinárním inspektorem a kontrolovanou osobou. Bohužel nelze paušálně odpovědět, že to nelze a že takové právo nemá. Je třeba rozlišit proces kontroly a řízení o přestupku, protože jde o dva různé procesy a jejich pravidla se liší:
a) V průběhu kontroly: Existuje jedna forma, v níž se spolkař teoreticky kontroly podle zákona účastnit může, a to status tzv. přizvané osoby. Kontrolní řád, který upravuje průběh kontrol, umožňuje v § 6 úředníkovi „k účasti na kontrole v zájmu dosažení jejího účelu přizvat fyzickou osobu“. Aby toto bylo dle zákona v pořádku, musí mít přizvaná osoba k tomu „pověření“ od kontrolního orgánu – tedy kontrolovaný včelař může požadovat doložení tohoto pověření. Lze jen doporučit, jakmile nastane tato situace, žádat doložení pověření pro přizvanou osobu, a to v písemné podobě, s vymezením konkrétní kontroly, o kterou jde.
Komentář ke kontrolnímu řádu uvádí, že pověření má obsahovat též důvod přizvání. (A označení přizvané osoby a důvod jejího přizvání pak následně musí být obsaženo i v protokolu o kontrole.) Není-li pověření v pořádku, pak tam spolkař nemá co dělat. Je-li pověření v pořádku, pak má přizvaná osoba podobná práva jako kontrolující, např. vstoupit na pozemek včelaře, odebírat vzorky, provádět prohlídku, požadovat předložení dokumentů apod.
Kontrolovaná osoba se ovšem může bránit tomuto postavení spolkaře tím, že namítne podjatost přizvané osoby (§ 10 kontrolního řádu). K tomu stanoví dále správní řád, že podjatost je třeba namítnout hned, jak se o ní kontrolovaný dozvěděl (protože když o ní prokazatelně věděl už dřív, ale namítl ji později, např. až po skončení kontroly, pak se k takové námitce nepřihlíží). Podjatost je definována tak, že osoba „má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti“ (§ 14 správního řádu). Námitku je potřeba odůvodnit; příklad: že vzhledem k předchozí „nepřátelské“ komunikaci mezi kontrolovaným včelařem a spolkem, která probíhala tak a tak, má kontrolovaný důvodně za to, že cílem spolkaře je ho poškodit, dosáhnout jeho pokutování apod., že není nestranný.
O námitce podjatosti rozhoduje opět nadřízený kontrolující osoby. Do doby, než o tom rozhodne, může kontrola dál probíhat, ale přizvaná osoba nemůže do ničeho zasahovat. Pro případ, že by nadřízený náhodou zrovna seděl ve vedlejší kanceláři a chtěl věc vyřešit okamžitě tak, že by chtěl rozhodnout, že ona osoba podjatá není (čili námitku podjatosti zamítnout), opět je třeba doporučit, aby včelař trval na písemném vyhotovení a nepřistoupil na pouze ústní vyhlášení takového rozhodnutí.
b) Řízení o přestupku (tj. o uložení pokuty): zde neexistuje status přizvané osoby, ale hovoříme o „účastnících řízení“. Účastníkem je samozřejmě kontrolovaná osoba. Dalšími účastníky mohou být tzv. dotčené osoby, tj. ti, kdo mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech nebo povinnostech, což ovšem „pozorovatel“ - člen spolku včelařů není. Ústní jednání je neveřejné (§ 49 správního řádu), (účastník – kontrolovaná osoba může navrhnout, aby bylo veřejné, ale asi na tom asi nebude mít zájem…). Spolkař tedy není účastníkem řízení, není dotčenou osobu a nemůže se účastnit ani jako „veřejnost“. Domnívám se tedy, že do těchto řízení nemůže vůbec přímo zasahovat. Nicméně řízení o přestupku vychází z kontrolních zjištění kontroly, takže máme-li tam přizvanou osobu, může být jedna ruka dlouhá…
Co ještě můžu dělat, abych byl na kontrolu připravený?
Včelařům lze doporučit – protože přece jenom je lepší, když věc nebude stát pouze na ústním tvrzení – aby si vedli nějaké alespoň základní záznamy se zápisem, kdy a čím bylo které včelstvo ošetřeno, a mohli tyto své záznamy předložit při kontrole jako to, čím podloží své tvrzení, že ošetření provedli. Navíc je dobré něco takového mít i pro případné další fáze, kdyby už k nim došlo – odvolání proti rozhodnutí o pokutě a správní žalobu. Pro všechny tyto případy je právě také užitečné trvat na těch písemných vyhotoveních dokumentů od veterinární správy a vše mít tedy písemně zdokladované.
Na co (ne)má právo místní sdružení Českého svazu včelařů ?
Český svaz včelařů má v některých případech v praxi tendenci osobovat si pravomoci, které ovšem podle platné právní úpravy nemá. V praxi byly zaznamenány případy, v nichž zástupci ČSV vyžadovali po včelaři doložení různých dokumentů, předložení vzorků měli, přihlášení se na nejbližší pobočce apod. Ale Český svaz včelařů je „pouze“ spolek! Zákony regulující chov včel mu nesvěřují žádné pravomoci, oprávnění, kontroly apod. Některá oprávnění Svazu včelařů vůči chovatelům včel mohou opravdu existovat na základě stanov tohoto spolku (viz http://www.vcelarstvi.cz/files/stanovy/stanovy-csv-1.pdf), ovšem pouze vůči členům Svazu. Členství včelařů ve Svazu je dobrovolné. Vůči nečlenům Svazu – chovatelům včel nemá Svaz žádné pravomoci. Nemůže tedy po nich žádat přihlášení se na místní jednotku Svazu,
předkládání dokumentů, odevzdání vzorků měli, nemůže jim kontrolovat včelstva, instruovat je o způsobu léčení apod. A opačným směrem, včelař nečlen nemá vůči Svazu žádné povinnosti toto plnit, když o to požádají.
Čím smím včely léčit a jak to doložím?
Pro podzimní léčení včelstev platí momentálně Metodika kontroly zdraví zvířat a nařízené vakcinace na rok 2017 (Státní veterinární správa, 7. 11. 2016, č.j. 58015/2016-MZE-17210). Ta stanoví pro podzimní léčení pravidla na str. 19, a to v podobě tří možností, jak povinnost splnit:
ExM340 VARROÁZA – O (podzimní preventivní ošetření)
Preventivní ošetření všech včelstev na všech stanovištích
a) přípravkem Varidol 125 mg/ml – roztok k léčebnému ošetření včel 3x v období od 10. - 31. 12. 2017 v intervalu 14 – 21 dnů a z hlediska aplikace v souladu s příbalovou informací k jeho použití nebo
b) jiným veterinárním léčivým přípravkem pro ošetření včel opakovaně v souladu s příbalovou informací k jeho použití nebo
c) jiným přípravkem, určeným pro ošetření včel, v souladu s podmínkami jeho použití pro klinické testování.
Znamená to, že povinnost může být splněna kteroukoli z možností a) až c) a nelze vyžadovat jedině splnění přípravkem Varidol. Povinnost zní na „provedení ošetření“. Nepodařilo se mi nikde dohledat žádný právní předpis, který by včelaři ukládal povinnost uchovávat obal od léčivého přípravku, vést záznamy o číslech šarže přípravku, uschovávat doklady o koupi přípravku apod. Evidence, která se provádí podle plemenářského zákona, se týká pouze počtu včelstev a změn v těchto počtech. Svaz včelařů zřejmě doporučuje určité vzorové šablony pro vedení úlových záznamů (úlové karty, evidenční karty včelstev), a v nich se lze setkat též s kolonkou číslo šarže použitého léčivého přípravku. Ovšem Svaz včelařů nic takového nemůže vynucovat po nečlenech. Co se týče rozsahu povinností včelaře v této oblasti a „dokazování“, že ošetření bylo provedeno, z výše uvedeného vyplývá, že kontrolní orgán nemůže po chovateli včel vyžadovat předložení obalu, čísla šarže apod., a to ani po členech Svazu (po nich to může požadovat Svaz na základě stanov).
Zásadním důvodem je, že v této oblasti, kde jde o vztah mezi orgánem veterinární správy jako orgánem dozoru a včelařem jako jemu nepodřízeným subjektem, za prvé platí tato ústavní zásada: „Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá“ (čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR). Jestliže žádný předpis nepřikazuje včelaři uchovávat a na požádání předložit obal od přípravku, pak to včelař není povinen dělat. (To že právní úprava je nastavena tak „bezzubě“, že vlastně neumožňuje efektivně zkontrolovat plnění povinnosti včelaře provést podzimní ošetření, není problém včelaře, ovšem státní orgán si tu úpravu nemůže „po svém“ kreativně dotvářet.)
Za druhé, v oblasti kontroly a dozoru platí, že je to správní orgán, kdo musí prokázat, že kontrolovaná osoba porušila svou povinnost, a nikoli kontrolovaná osoba, že by musela
(všemožně) prokazovat, že ji neporušila. Tedy pokud se orgán domnívá, že včelař neprovedl ošetření (přestože tvrdí, že provedl), musí orgán prokázat, třeba i sérií nepřímých důkazů, že opravdu neprovedl (např. prokázat, že zdravotní stav včel je takový, že prostě není možné, že ošetření bylo provedeno…nebo něco takového pomocí nějakých expertiz…)
Jak mám přistoupit k veterinární kontrole?
Právní úprava je spletitá - něco upravuje veterinární zákon, něco kontrolní řád, něco správní řád. Mezi základní věci, které je dobré vědět, patří následující:
Lze doporučit u každé fáze, úkonu, trvat na písemné formě. Správní řád stanoví, že „jednotlivé sdělení v průběhu řízení lze vůči přítomnému účastníku řízení učinit ústně, pokud ten na písemné formě netrvá“ (§ 15 správního řádu). Např. pouze telefonické pozvání na ústní jednání je tedy možné, pokud se proti němu osoba neohradí a nepožádá o písemné vyrozumění. S tím také souvisí doporučení počkat na písemnou verzi každého dokumentu (např. protokolu o kontrole, rozhodnutí o pokutě) a nepřistoupit na ústní a okamžité řešení na místě, neplatit pokutu hned na místě bezprostředně po provedení kontroly apod.
Z každé kontroly musí být vyhotoven protokol. Protokol musí být doručen kontrolované osobě do 30 dnů od posledního kontrolního úkonu, ve složitých případech do 60 dnů (§ 10 a 12 kontrolního řádu). Kontrolovaná osoba může proti kontrolním zjištěním uvedeným v protokolu o kontrole podávat námitky (§ 10 kontrolního řádu), v protokolu samém musí být tato možnost uvedena i s informací, komu se podávají a v jaké lhůtě (§ 12 kontrolního řádu). Je třeba zdůraznit, že námitky musí mít odůvodnění, jinak je může úřad bez dalšího zamítnout. Námitkám může buď vyhovět přímo kontrolující úředník (do 7 dnů), anebo pokud jim nevyhoví, postupují se jeho nadřízenému, ten jim buď vyhoví, nebo částečně vyhoví, nebo zamítne. Proti zamítnutí námitek se nelze odvolat, takže dojde-li k zamítnutí námitek a následně v řízení o přestupku je udělena pokuta, může se se pokutovaný včelař bránit podáním odvolání až proti tomuto rozhodnutí o pokutě, byť by i namítal stejné věci, jako už namítal proti protokolu.
Má člen svazu včelařů právo zúčastnit se kontroly / přestupkového řízení?
Osoba, která podala podnět ke kontrole, a může to být právě člen místního spolku včelařů, může mít zájem a snahu osobně se účastnit kontroly, být tedy na úřadu nebo na místě spolu s veterinárním inspektorem a kontrolovanou osobou. Bohužel nelze paušálně odpovědět, že to nelze a že takové právo nemá. Je třeba rozlišit proces kontroly a řízení o přestupku, protože jde o dva různé procesy a jejich pravidla se liší:
a) V průběhu kontroly: Existuje jedna forma, v níž se spolkař teoreticky kontroly podle zákona účastnit může, a to status tzv. přizvané osoby. Kontrolní řád, který upravuje průběh kontrol, umožňuje v § 6 úředníkovi „k účasti na kontrole v zájmu dosažení jejího účelu přizvat fyzickou osobu“. Aby toto bylo dle zákona v pořádku, musí mít přizvaná osoba k tomu „pověření“ od kontrolního orgánu – tedy kontrolovaný včelař může požadovat doložení tohoto pověření. Lze jen doporučit, jakmile nastane tato situace, žádat doložení pověření pro přizvanou osobu, a to v písemné podobě, s vymezením konkrétní kontroly, o kterou jde.
Komentář ke kontrolnímu řádu uvádí, že pověření má obsahovat též důvod přizvání. (A označení přizvané osoby a důvod jejího přizvání pak následně musí být obsaženo i v protokolu o kontrole.) Není-li pověření v pořádku, pak tam spolkař nemá co dělat. Je-li pověření v pořádku, pak má přizvaná osoba podobná práva jako kontrolující, např. vstoupit na pozemek včelaře, odebírat vzorky, provádět prohlídku, požadovat předložení dokumentů apod.
Kontrolovaná osoba se ovšem může bránit tomuto postavení spolkaře tím, že namítne podjatost přizvané osoby (§ 10 kontrolního řádu). K tomu stanoví dále správní řád, že podjatost je třeba namítnout hned, jak se o ní kontrolovaný dozvěděl (protože když o ní prokazatelně věděl už dřív, ale namítl ji později, např. až po skončení kontroly, pak se k takové námitce nepřihlíží). Podjatost je definována tak, že osoba „má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti“ (§ 14 správního řádu). Námitku je potřeba odůvodnit; příklad: že vzhledem k předchozí „nepřátelské“ komunikaci mezi kontrolovaným včelařem a spolkem, která probíhala tak a tak, má kontrolovaný důvodně za to, že cílem spolkaře je ho poškodit, dosáhnout jeho pokutování apod., že není nestranný.
O námitce podjatosti rozhoduje opět nadřízený kontrolující osoby. Do doby, než o tom rozhodne, může kontrola dál probíhat, ale přizvaná osoba nemůže do ničeho zasahovat. Pro případ, že by nadřízený náhodou zrovna seděl ve vedlejší kanceláři a chtěl věc vyřešit okamžitě tak, že by chtěl rozhodnout, že ona osoba podjatá není (čili námitku podjatosti zamítnout), opět je třeba doporučit, aby včelař trval na písemném vyhotovení a nepřistoupil na pouze ústní vyhlášení takového rozhodnutí.
b) Řízení o přestupku (tj. o uložení pokuty): zde neexistuje status přizvané osoby, ale hovoříme o „účastnících řízení“. Účastníkem je samozřejmě kontrolovaná osoba. Dalšími účastníky mohou být tzv. dotčené osoby, tj. ti, kdo mohou být rozhodnutím přímo dotčeni ve svých právech nebo povinnostech, což ovšem „pozorovatel“ - člen spolku včelařů není. Ústní jednání je neveřejné (§ 49 správního řádu), (účastník – kontrolovaná osoba může navrhnout, aby bylo veřejné, ale asi na tom asi nebude mít zájem…). Spolkař tedy není účastníkem řízení, není dotčenou osobu a nemůže se účastnit ani jako „veřejnost“. Domnívám se tedy, že do těchto řízení nemůže vůbec přímo zasahovat. Nicméně řízení o přestupku vychází z kontrolních zjištění kontroly, takže máme-li tam přizvanou osobu, může být jedna ruka dlouhá…
Co ještě můžu dělat, abych byl na kontrolu připravený?
Včelařům lze doporučit – protože přece jenom je lepší, když věc nebude stát pouze na ústním tvrzení – aby si vedli nějaké alespoň základní záznamy se zápisem, kdy a čím bylo které včelstvo ošetřeno, a mohli tyto své záznamy předložit při kontrole jako to, čím podloží své tvrzení, že ošetření provedli. Navíc je dobré něco takového mít i pro případné další fáze, kdyby už k nim došlo – odvolání proti rozhodnutí o pokutě a správní žalobu. Pro všechny tyto případy je právě také užitečné trvat na těch písemných vyhotoveních dokumentů od veterinární správy a vše mít tedy písemně zdokladované.
čtvrtek 27. dubna 2017
Jak dýmat?
Ještě jeden článek coby omluva za letos nepořádaný kurz...
My včely si umíme představit jen dva důvody, proč se s naším úlem děje něco podezřelého. První vysvětlení je útok medvěda, druhý možný důvod je blížící se požár. Pro obé máme speciální signál, jejž vydá první včela, která pochopí, co se děje, a který určí, jak se v dané situaci zachováme.
V případě signálu „Medvěd“ okamžitě startuje s nabitými žihadly speciálně k tomu účelu vycvičená letka sebevražedných včel s jediným cílem: najít, zaměřit a zničit. Tento sehraný kolektiv činorodých dělnic obalí nejcitlivější místo narušitele, zpravidla hlavu ale i jiná dostupná místa porostlá srstí a zapáchající potem nebo jinou silnou vůní. Zakousnou se, bzučí jako rozzuřený vysavač a jakmile se probijí ke kůži nebo něčemu jí podobnému, spáchají to, kvůli čemu si každý rozvážný člověk drží od včel uvážlivý odstup.
Při signálu „Požár“ je však situace úplně jiná. Každá včela – od něžné šedé mladušky až po krvelačnou příslušnici oddílů Kamikadze upaluje do nejbližšího skladu medu a snaží se co nejvíc napakovat, aby měla něco do začátku pro případ, že požár dojde tak blízko, že bychom tu musely skoro všechno nechat, uletět pryč a muset stavět třeba na zelené louce. V tomhle případě není ani stopy po agresivitě, protože včely, které se pokusily čelit požáru stejně jako medvědovi, už dávno vyhrály Darwinovu cenu a nezúčastnily se další reprodukce.
Jak vás tak známe, hádáme, že jste radši, když ve vaší přítomnosti hlásíme spíš požár než medvěda. A abychom byly upřímné, i my si raději cvičně naplníme bříška kvalitním medem, než abychom pokládaly životy za něco tak abstraktního, jako je včelstvo. Proto spolu už tisíce let hrajeme hru na požár.
Čím dýmat?
Hra na požár se hraje včelařským dýmákem, ve kterém založíte malý, lokalizovaný požár, jejž nám potom dáváte čuchat. V dýmáku můžete s úspěchem pálit třeba dřevěný troud, delší vyschlé jehličí, hobliny (pozor neplést s příliš jemnými pilinami) z truhlárny nebo dřevěné pelety. Co byste rozhodně zapalovat neměli, jsou kartonové krabice a plata od vajíček, protože jejich hořením vznikají rakovinotvorné sajrajty.
A čím dýmá Honza? Lecčíms, co je zrovna po ruce, ale nejčastěji kombinací březové kůry a troudnatce kopytovitého alias choroše. Když si jich budete všímat, zjistíte, že je můžete nasbírat skoro všude snad kromě metra. Březové kmeny lesáci často nechávají tlít tam, kam spadly. Kůra na nich bývá pěkně proschlá a dřevo sypké nebo žádné, takže se z něj dobře loupe. Z živých stromů se dá nožem loupat taky, ale špatně hoří a na stromě je to pak dlouhé roky vidět, takže je lepší se kousek projít a najít suchou.
Troudnatci se nejvíc daří na starých umírajících kmenech podél řek, potoků, mokřin a blat. Pokud strom ještě stojí, má tvrdé dřevo a nejspíš houbu nesundáte bez sekyrky, pilky nebo mačety. Z ležících zetlelých kmenů ho ale uloupnete stejně snadno jako březovou kůru.
Obě složky je dobré nechat před iniciací pár měsíců proschnout v dřevníku, ale máte-li právě štěstí na sucho, můžete si zadýmat i čerstvě nasbíranými. Březovou kůru natrháte na proužky, zapálíte jejich průsvitné okraje a postupně je kladete do dýmáku tak, aby se o sebe zapálily a neudusily. Když pěkně praskají všechny a ven vykukují plameny, přihodíte pár sekyrkou nasekaných hranolek troudnatce a ještě minutku pomáháte ohni měchem, aby i přes houbu dál šlehal ven. Když pak dýmák zavřete, bude z něj dlouho stoupat hustý mléčný kouř nezapáchavé vůně. Tedy právě takový, jakým se dobře hraje hra na požár.
Jak dýmat?
Mějte na paměti, že my včely máme ještě lepší čuch než třeba psi. To znamená, že když je i vám kouř ve tváři nepříjemný, pro nás je to opravdu peklo. To znamená, že nám stačívá přičichnout k malému závanu kouře, abychom hned věděly, že ho není bez ohně. Správné dýmání tedy vypadá tak, že po sundání veškerých deklů se po celé ploše horních louček či trámků velmi rychle převalí velmi malé množství kouře. Stačí právě tolik, aby se ho nadechla první včela, která se vyleze podívat, co že to má dolů nahlásit. Pak se ozve jasně slyšitelné vteřinku trvající zahučení celého úlu, a to je právě signál „Požár“. Při signálu „Medvěd“ se ozýváme úplně jinak a mnohem slaběji. Nevěříte? Zkuste si to!
Lehké dýmnutí přes rámky je dobré opakovat hned po odklopení každého nástavku, protože rozkazy nemusí vždy padat dost rychle a protože směrem dolů v úle přibývá včel podezřívavých vůči požárům. Citelné to bývá zvlášť v nejspodnějším patře, kde má hangáry letka Kamikadze střežící česno. K větším dávkám kouře se uchylujte jen v případech, kdy nestačí popsané „čuchnutí“. Temperamentnějším včelám také před začátkem práce zadýmejte rovnou do česna.
Jak nedýmat?
Proti větru – pokud duje silný čelní vítr, může se vám stát, že dýmáte jako diví a včely to nikterak neuklidňuje, protože všechen kouř dýmáte pouze na sebe. To si pak musíte stoupnout z druhé strany, nebo natáhnout ruce, zkrátka začít dýmat po větru. Pánové zde zúročí praxi ve sledování směru větru nutném i při jiných činnostech.
Příliš silně – když to s kouřem přeženete, poznáte to tak, že dezorientované a rozrušené včely nahlas stále hučí a „vytékají“ jako nějaký černý proud všemi směry ven z úlu na čerstvý vzduch. Pokud se vám to stane, nesnažte se nás dál mírnit kouřem, který už v téhle fázi stejně nezabírá. A hlavně buďte velmi opatrní při skládání a zavírání úlu. Ačkoli si pomůžete smetáčkem a budete nástavky pomalu sunout na svá místa, několika obětem se v takové panice stejně nevyhneme. Ale zapomenutím na velký hrozen včel vyvěšených na spodní straně vraceného nástavku byste způsobili opravdový masakr.
Příliš slabě – hoření dýmáku kontrolujte vždy PŘED otevřením nového včelstva a pravidelně přidávejte palivo. Většina z nás nemá tak velkou představivost, abyste s námi mohli hrát hru na požár bez kouře.
Ve špatnou dobu – pokud se rozhodnete včelařit za deště, před bouřkou, když kvete mák, když slídíme nebo v noci, zjistíte, že naše ochota hrát si má své meze.
Selektivně – nesnažte se dýmákem zasáhnout konkrétní útočící včelu, jen vám to bere čas a koncentraci. Taková včela už beztak chová vážné pochybnosti o tom, že jste požár. Hlučnými, trhavými pohyby se vám nejspíš nepodaří její pochyby rozptýlit. Pokud se k ní navzdory vašemu domlouvání přidávají další a síla útoku vás tlačí do defenzivy, pokuste se celí schovat v hustém oblaku kouře, zavřít úl a zmizet dřív, než se oblak rozplyne.
Včelstvo u kterého diagnostikujete zvýšenou podezřívavost vůči požárům, si označte coby adepta příležitostné výměny matky. Ale stejně nejspíš nezapomenete, který úl to byl. I chabá paměť se v těchto případech dovede vybičovat k nečekaným výkonům!
My včely si umíme představit jen dva důvody, proč se s naším úlem děje něco podezřelého. První vysvětlení je útok medvěda, druhý možný důvod je blížící se požár. Pro obé máme speciální signál, jejž vydá první včela, která pochopí, co se děje, a který určí, jak se v dané situaci zachováme.
V případě signálu „Medvěd“ okamžitě startuje s nabitými žihadly speciálně k tomu účelu vycvičená letka sebevražedných včel s jediným cílem: najít, zaměřit a zničit. Tento sehraný kolektiv činorodých dělnic obalí nejcitlivější místo narušitele, zpravidla hlavu ale i jiná dostupná místa porostlá srstí a zapáchající potem nebo jinou silnou vůní. Zakousnou se, bzučí jako rozzuřený vysavač a jakmile se probijí ke kůži nebo něčemu jí podobnému, spáchají to, kvůli čemu si každý rozvážný člověk drží od včel uvážlivý odstup.
Při signálu „Požár“ je však situace úplně jiná. Každá včela – od něžné šedé mladušky až po krvelačnou příslušnici oddílů Kamikadze upaluje do nejbližšího skladu medu a snaží se co nejvíc napakovat, aby měla něco do začátku pro případ, že požár dojde tak blízko, že bychom tu musely skoro všechno nechat, uletět pryč a muset stavět třeba na zelené louce. V tomhle případě není ani stopy po agresivitě, protože včely, které se pokusily čelit požáru stejně jako medvědovi, už dávno vyhrály Darwinovu cenu a nezúčastnily se další reprodukce.
Jak vás tak známe, hádáme, že jste radši, když ve vaší přítomnosti hlásíme spíš požár než medvěda. A abychom byly upřímné, i my si raději cvičně naplníme bříška kvalitním medem, než abychom pokládaly životy za něco tak abstraktního, jako je včelstvo. Proto spolu už tisíce let hrajeme hru na požár.
Čím dýmat?
Hra na požár se hraje včelařským dýmákem, ve kterém založíte malý, lokalizovaný požár, jejž nám potom dáváte čuchat. V dýmáku můžete s úspěchem pálit třeba dřevěný troud, delší vyschlé jehličí, hobliny (pozor neplést s příliš jemnými pilinami) z truhlárny nebo dřevěné pelety. Co byste rozhodně zapalovat neměli, jsou kartonové krabice a plata od vajíček, protože jejich hořením vznikají rakovinotvorné sajrajty.
A čím dýmá Honza? Lecčíms, co je zrovna po ruce, ale nejčastěji kombinací březové kůry a troudnatce kopytovitého alias choroše. Když si jich budete všímat, zjistíte, že je můžete nasbírat skoro všude snad kromě metra. Březové kmeny lesáci často nechávají tlít tam, kam spadly. Kůra na nich bývá pěkně proschlá a dřevo sypké nebo žádné, takže se z něj dobře loupe. Z živých stromů se dá nožem loupat taky, ale špatně hoří a na stromě je to pak dlouhé roky vidět, takže je lepší se kousek projít a najít suchou.
Tlející březové kmeny vhodné ke sběru kůry |
Troudnatci se nejvíc daří na starých umírajících kmenech podél řek, potoků, mokřin a blat. Pokud strom ještě stojí, má tvrdé dřevo a nejspíš houbu nesundáte bez sekyrky, pilky nebo mačety. Z ležících zetlelých kmenů ho ale uloupnete stejně snadno jako březovou kůru.
Troudnatec. Houbařův sen |
Obě složky je dobré nechat před iniciací pár měsíců proschnout v dřevníku, ale máte-li právě štěstí na sucho, můžete si zadýmat i čerstvě nasbíranými. Březovou kůru natrháte na proužky, zapálíte jejich průsvitné okraje a postupně je kladete do dýmáku tak, aby se o sebe zapálily a neudusily. Když pěkně praskají všechny a ven vykukují plameny, přihodíte pár sekyrkou nasekaných hranolek troudnatce a ještě minutku pomáháte ohni měchem, aby i přes houbu dál šlehal ven. Když pak dýmák zavřete, bude z něj dlouho stoupat hustý mléčný kouř nezapáchavé vůně. Tedy právě takový, jakým se dobře hraje hra na požár.
Dýmák, proužky březové kůry a hranolky z troudnatce |
Jak dýmat?
Mějte na paměti, že my včely máme ještě lepší čuch než třeba psi. To znamená, že když je i vám kouř ve tváři nepříjemný, pro nás je to opravdu peklo. To znamená, že nám stačívá přičichnout k malému závanu kouře, abychom hned věděly, že ho není bez ohně. Správné dýmání tedy vypadá tak, že po sundání veškerých deklů se po celé ploše horních louček či trámků velmi rychle převalí velmi malé množství kouře. Stačí právě tolik, aby se ho nadechla první včela, která se vyleze podívat, co že to má dolů nahlásit. Pak se ozve jasně slyšitelné vteřinku trvající zahučení celého úlu, a to je právě signál „Požár“. Při signálu „Medvěd“ se ozýváme úplně jinak a mnohem slaběji. Nevěříte? Zkuste si to!
Lehké dýmnutí přes rámky je dobré opakovat hned po odklopení každého nástavku, protože rozkazy nemusí vždy padat dost rychle a protože směrem dolů v úle přibývá včel podezřívavých vůči požárům. Citelné to bývá zvlášť v nejspodnějším patře, kde má hangáry letka Kamikadze střežící česno. K větším dávkám kouře se uchylujte jen v případech, kdy nestačí popsané „čuchnutí“. Temperamentnějším včelám také před začátkem práce zadýmejte rovnou do česna.
Jak nedýmat?
Proti větru – pokud duje silný čelní vítr, může se vám stát, že dýmáte jako diví a včely to nikterak neuklidňuje, protože všechen kouř dýmáte pouze na sebe. To si pak musíte stoupnout z druhé strany, nebo natáhnout ruce, zkrátka začít dýmat po větru. Pánové zde zúročí praxi ve sledování směru větru nutném i při jiných činnostech.
Příliš silně – když to s kouřem přeženete, poznáte to tak, že dezorientované a rozrušené včely nahlas stále hučí a „vytékají“ jako nějaký černý proud všemi směry ven z úlu na čerstvý vzduch. Pokud se vám to stane, nesnažte se nás dál mírnit kouřem, který už v téhle fázi stejně nezabírá. A hlavně buďte velmi opatrní při skládání a zavírání úlu. Ačkoli si pomůžete smetáčkem a budete nástavky pomalu sunout na svá místa, několika obětem se v takové panice stejně nevyhneme. Ale zapomenutím na velký hrozen včel vyvěšených na spodní straně vraceného nástavku byste způsobili opravdový masakr.
Příliš slabě – hoření dýmáku kontrolujte vždy PŘED otevřením nového včelstva a pravidelně přidávejte palivo. Většina z nás nemá tak velkou představivost, abyste s námi mohli hrát hru na požár bez kouře.
Ve špatnou dobu – pokud se rozhodnete včelařit za deště, před bouřkou, když kvete mák, když slídíme nebo v noci, zjistíte, že naše ochota hrát si má své meze.
Selektivně – nesnažte se dýmákem zasáhnout konkrétní útočící včelu, jen vám to bere čas a koncentraci. Taková včela už beztak chová vážné pochybnosti o tom, že jste požár. Hlučnými, trhavými pohyby se vám nejspíš nepodaří její pochyby rozptýlit. Pokud se k ní navzdory vašemu domlouvání přidávají další a síla útoku vás tlačí do defenzivy, pokuste se celí schovat v hustém oblaku kouře, zavřít úl a zmizet dřív, než se oblak rozplyne.
Včelstvo u kterého diagnostikujete zvýšenou podezřívavost vůči požárům, si označte coby adepta příležitostné výměny matky. Ale stejně nejspíš nezapomenete, který úl to byl. I chabá paměť se v těchto případech dovede vybičovat k nečekaným výkonům!
úterý 4. dubna 2017
Mokrý hranolek
Když už letos nepořádáme kurz pro začínající včelaře, poradíme vám aspoň pár věcí, na které se nás na něm často ptáte. První se týká těch z vás, kteří nechcete používat mezistěny ani utrácet za speciální rámky či trámky na volnou stavbu.
Mimochodem, volná stavba není až zas tak úplně volná. Říká se jí tak, protože včelám narozdíl od mezistěny nediktuje velikost stavěných buněk. Ale – narozdíl od takzvaného divokého díla - stále musíme v rámcích či na trámcích dodržovat orientaci plástů vůči česnu. Proč? No abyste je mohli v případě potřeby rozebrat tak, aby šly i složit.
U konvenčních včelařů nás při stavbě vede mezistěna odshora až dolů, u včelařů primitivních, chudých či alternativních nám směr volné stavby naznačuje jen hrana podélně vystupující vprostřed trámku nebo horní loučky rámku, na kterou se při stavbě v řetízcích věšíme a podáváme si voskové šupinky. U zbytečně drahých rámků (nebudeme už dál dodávat „a trámků“, trámkaři nám to jistě prominou) je tato hrana frézována truhlářem – buď jako drážka k zasunutí kousku mezistěny, nebo oboustranně zkosená horní loučka zužující se ke krajům.
Už pátým rokem si ověřujeme, že používat takové rámky je zbytečné a že levnější a jednodušší je to s klasickými „placatými“ horními loučkami, na nichž si pomocí mokrého hranolku a štětce můžeme vytvořit kýženou vodící hranu z vlastního, chemie prostého vosku.
Je to rychlé, technologicky nenáročné, levné a vlastně to není žádná práce navíc, protože i zmíněné dražší varianty počítají s natíráním rámků rozehřátým voskem.
Honza to dělá tak, že na stůl dá plech a nalije do něj centimetr vody. Vezme hranolek hladkého dřeva, který je dlouhý jako budoucí plást. Na něm má vyfrézovaný boční doraz, pouštící mokrou stranu hranolku přesně do poloviny horní loučky rámku. Jestli vás ale čeká jen pár desítek kusů, frézovat kvůli nim nemusíte. Na plotně si rozpustí vosk a dá ho na kraj plechu na tábornické „háčko“ s čajovými svíčkami, které zpomalují chladnutí. Pokud jste spíš ezoterici než táborníci, použijte třeba aromalampu. Dřevěný hranolek položí na minutku do vody, aby trochu nasákl, pak ho přiloží do poloviny horní loučky rámku a oboje drží v jedné ruce. Druhou rukou namočí štětec do vosku, rámek natočí svisle mokrým hranolkem k sobě a na jeho horní okraj přimáčkne nacucaný štětec tam, kde se hranolek stýká s horní loučkou. Ze štětce začne rohem mezi loučkou a hranolkem téct horký vosk, během pár vteřin ztuhne a díky vodě se přilepí pouze na loučku a ne na hranolek. Ten si nechá v ruce, vymění rámek za nový a vše opakuje, opakuje a opakuje. Hranolek je třeba pravidelně máčet, aby nevyschl.
Zní to možná složitě, ale nejpozději po deseti kusech získáte grif a zjistíte, jak je to příjemná a voňavá práce pro dlouhé večery nebo deštivé dny. Akorát musíte mít dostatek rámků, jinak je to hned hotové...
Pokud jste až dosud používali mezistěny, možná se zdráháte uvěřit, že tak malá vodící hrana stačí k tomu, abychom stavěly rovně. Pravdou je, že pokud nám dáte nástavek plný pouze takhle připravených rámků, pravděpodobně nám to na krajích ujede a prostavíme několik rámků napříč. Pokud ale do nového nástavku převěsíte aspoň tři rovně postavené plásty, abychom se měly kde inspirovat, nejspíš už to zvládneme podle vašich představ. Myslete na to, že plásty staví ty nejmladší z nás, a vzpomeňte si, jak jankovatí jste za mlada byli vy...
Jestli začínáte a nemáte vlastní čistý vosk (ten anonymní, co někde koupíte, obsahuje rezidua konvenčně používané chemie – více o ní ZDE), rádi vám do začátku uloupneme kousek našeho.
úterý 14. března 2017
Honzovy úly
Až
si někam přinesete včely, aby tam s vámi žily, nenoste
s sebou iluzi, že tam žijí přirozeně a divoce. Budou žít
na místě, které jste jim vybrali, budou podstupovat procedury,
které jste jim určili a vzhledem ke kolektivní odpovědnosti vás
lidí za svět budou žít také s vámi zvolenými vlastnostmi
a vámi lidmi zavlečenými nemocemi.
Neříkáme
to proto, abyste se vůči nám už předem cítili provinile.
Potřebujeme jen, aby vám bylo už od začátku jasné, že jsme
v tom společně a že od vás potřebujeme víc, než jen
nedělní návštěvu, při níž se pokocháte, jak lítáme.
Nabádáme-li
vás k větší aktivitě a zájmu, pak musíme zmínit jednu
výjimku, v jejímž případě je naopak méně více. A sice
úlovou otázku, kterou je většina z vás tak zvláštně
posedlá. Máloco dokáže včelaře rozvášnit tak, jako diskuze o
tom nejsprávnějším úlu. Víra v technologický pokrok je zakořeněna tak hluboko, že opravdu věříte,
že jsou různé druhy úlů pro nás včely různě vhodné. Ve
skutečnosti je ale úl vaše věc podléhající vašim nárokům na
praktičnost a estetiku. Pro nás jsou mnohem důležitější naše
plásty a lokalita, ve které žijeme.
Přesto
se v českém včelařství vypráví jen zpola žertem míněná
teze, že každý včelař musí za svou kariéru vymyslet aspoň
jednu rámkovou míru a aspoň dva, ideálně tři nejlepší úly na
světě. K našemu překvapení se v jejím duchu chová i
současná silná nastupující generace včelařících hipstrů.
Když si ale jejich vynálezy prohlížíme, těžko se bráníme
pocitu, že nepředstavují zajímavý nový přístup ke včelám či
kvalitnější užitý design, ale jen násilnou sebeprezentaci
jejich tvůrců.
Dlouhodobě
proto nabádáme Honzu, aby se snažil na úlovou otázku odpovídat
s pokorou a místo zdánlivé originality se snažil spíše
dobrat aspoň základních dovedností truhlářského řemesla,
protože jím velmi dlouho zůstával trestuhodně nepolíbený.
Když
byl Honza tak malý, že dědovi sotva viděl na ponk, trávívali
jejich společné prázdniny v truhlárně vyráběním
hraček. Zažil v oné plantážnické době jistě i jiné
krásné věci, ale máloco ho dodnes vrací v čase a zlepšuje
mu náladu tak, jako vůně dřevěného prachu. A tak když si
pořídil včely a rozhodoval se, co dál dělat, úlařina pro něj
byla jasnou volbou.
Ze
začátku to za moc nestálo, protože děda umřel moc brzo a Honza
vyrostl jako typický panelákový Milouš. První dvě série úlů
vyrobené před šesti a pěti lety tak byly v rozích
„na tupo“ spojované z křivě uřízlých a špatně
předvrtaných palubek s rašplí pižlanými úchopovými
drážkami, dotvářené silikonem a natírané luxolem. Část z nás
v nich dodnes spokojeně bydlí a Honza si s odstupem let
pochvaluje alespoň to, že příliš nehrozí aby tyhle úly někdo
kradl.
Rašplování
stovek prken byla ale docela fuška a tak pátral a zjistil, že
existuje horní frézka. A když už jí měl, zjistil taky, že ji
lze upnout do stolku a vyrábět v rozích beden pera a drážky.
V perodrážkové fázi vydržel až do téhle zimy, kdy
zjistil, že pro horní frézku existuje i cinkovací šablona na
polokryté rybinové ozuby, vydutá fréza s ložiskem na
srážení hran a odsavač pilin, díky němuž se dá při práci i
dýchat.
Dál by se vedle propracovávání technologie rád zaměřil
hlavně na kvalitu materiálů. Už letos poznal, o
kolik dovede být vejmutovkové dřevo krásnější než smrkové a
jak dobře si rozumí s teplým lněným olejem. Jeho chaberský
kamarád a truhlářský pomocník Kolda (.cz) mu vypráví o kácení stromů v různých
fázích měsíce a my se těšíme, že třeba jednou uvidíme růst
dřevo, do kterého nás pak Honza nastěhuje. Punk is dead.
úterý 28. února 2017
Pivovarské včely
Včelí kolonizace Křivoklátska nabírá na obrátkách zima nezima. Seznámily jsme Honzu s lokálními hipstery, co ve vesničce s hezkým českým jménem Chříč už pár let obnovují pivovar, školu a vůbec všechen kulturní život, jaký je vůbec na českém venkově myslitelný.
Co nám hlavy neberou, je že už osm let mají občanské sdružení Propolis a přitom dodnes tmelí montážní pěnou, neprojevují žádný zvláštní zájem o topoly, žvýkají ordinérní žvýkačky a za členku nemají ani jedinou včelu. Místo toho mají chráněnou dílnu, pořádají masopusty, poutě, festivaly a v neposlední řadě také konečně začali vařit pivo, čímž definitivně završili přerod Chříče z vesnice s chcíplým psem v kulturní centrum středoevropského významu.
Foto Ivo Oskar Osvald, www.pivovarchric.cz |
Jo a taky vysázeli sad, kde od léta budeme my. Vyhlížíme krásně staré vrby u potoka a Honza by právě tady ponejradši propojoval svět lidí a včel – bral za námi školáčky ze staronové obecné školy a pořádal tu víkendová setkání s těmi z vás, kteří se právě učíte včelám věnovat. Letos to už nestihne, ale snad je z výše napsaného patrné, že se vyplatí počkat si. Jestli se chcete mezitím aklimatizovat na chříčské pivo, můžete v těchto restauračních zařízeních.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)